30/03/2021
Ahoj moji milí. Vidím, že vás tu je po měsíci již více než 100! To mě moc těší. Mohlo by mě mrzet jedině to, že je více lidí, trpících touto zlomyslnou poruchou. Ale vyvažuje to pocit, že jste se rozhodli netrápit se sami. Já jsem v Čechách našel až po dvaceti letech někoho, kdo má podobné problémy a bylo to neskutečné setkání. Sami dobře víte, že „normálně“ smýšlejícím lidem tuto poruchu těžko vysvětlit. Jejich racionální uvažování jí nemůže dostatečně pochopit. Proto jsem se po několika méně úspěšných lékařích soustředil především na lidi, kteří poruchou sami trpěli a zbavili se jí svépomocí, či jí alespoň zmírnili. Víme, že život s OCD je peklo. Ale světlo na konci tunelu je! Každý si musí vytvořit svojí „mantru“, svojí „obranu“ či „obranný štít“. To Vám může lékař naznačit. Ale najít si jej musíme každý sami.
Slečna Kateřina mě oslovila, že OCD je tak intimní věc, že by možná nebyla špatná uzavřená skupina. Ale já věřím, že psát a „pustit ven“ OCD veřejně je osvobozující. Není se za co stydět. To jsem si já dlouho nedokázal uvědomit a obviňoval jsem se a styděl, že s ní nedokážu efektivně bojovat, protože strach byl paralyzující. Hrůza, pocení, beznaděj ze života. Každý to známe.
Samozřejmě, pokud byste měli nějakou otázku, či se chtěli podělit, můžete tak učinit v soukromé zprávě. Ale máte-li třeba nápad nebo něco, co pomohlo Vám, vesele sdílejte, protože od toho tato stránka je. Pomůžeme si, nebo se můžeme inspirovat navzájem. Nejsme v tom sami. A je úplně jedno, jaký obsah mají Vaše obsese. Ta bolest je stejná.
V léčebně jsem slyšel jedno hezké rčení: “Všichni si vláčíme svůj batoh...“. Takže pokud se bojíte šlapat na čáry a kanály, nebo Vám vadí třeba číslo 8, je to jedno. Všichni jsme na stejné lodi.
Třeba já sem tento příspěvek také nedávám snadno a hladce... Ale nedávno bych ho sem nemohl dát... Nedávno jsem seděl v hrůze v křesle celý den a bál se cokoli udělat, bál jsem se pít, jíst, chodit... Viděl jsem hrozné věci. Někdo z Vás tím možná prochází právě teď. Nebojte se, bude to lepší. Bojuju, bráním se a občas i pěkně seknu zpátky. Nedám jí to zadarmo a vidím, že někdy je Hydra hrůzostrašná, ale někdy je to jen štěkající otravný pudl... Jakmile jí jednou jako pudla vidíte, víte, že i ona krvácí. I ona lze přemoci...
Ten obrázek štěkajícího psa (pejskofilové prominou - i já rád pejsky :), je to jen příměr). I Vy můžete být doga, která ho okřikne a nebo ignoruje.
Všichni máme svůj život, který utíká. Bojujme za to, ať je lepší. Pro nás, i pro naše blízké, protože ono to spolu úzce souvisí.
Přeji Vám hezký jarní den.
