Opravna duší

14/11/2025

Proč jít s miminkem na kranio, když je všechno v pořádku.🤷‍♀️

Důvodů, proč jít na kraniosakrální terapii s novorozencem po náročném porodu, je mnoho. Náročný porod může zanechávat otisky jak v krátkodobém měřítku, kdy domů přineseme místo uzlíku štěstí spíš hromádku neštěstí, která má problémy s kojením, spaním, kolikami a dalšími věcmi, které můžou narušit nejen šestinedělí, ale i jeho zdravý psychomotorický vývoj. V tom dlouhodobém může přetrvávající otisk zahlcujícího porodu integrovat do systému dítěte tak, že v dospělosti ho můžeme často splést s povahou člověka, jako například nemožnost věci dokončovat nebo naopak začínat, různé vztahové problémy, úzkosti a deprese, nebo neschopnost svou vnitřní kapacitu plně využít.
Jednoduše řečeno, na úrovni nervového systému se bude dít to, že jakákoliv životní situace, která nám připomíná průběh našeho porodu, kdy se dostaneme do náročnosti a bylo to pro nás v ten okamžik příliš zahlcující, probudí v nás stejné pocity na úrovni implicitní paměti a roztočí tzv. traumatické víry. V dospělosti se to komplikuje spoustou dalších traumatických vírů, které jsme získali v průběhu života. Jednoduše proto, že naše osobní historie je obohacena o spoustu situací, které jsme nedokázali zvládnout jinak, ale kořeny první zkušenosti stejně najdeme v porodní dynamice.

Co ale v případě, kdy porod byl dobrý, miminko je spokojené a maminka má dost podpory a prostoru pro regeneraci v šestinedělí?
K čemu je dobré navštívit kraniosakrální terapii po porodu v případě, kdy porod byl nekomplikovaný?
Proto, abychom si mohli odpovědět na tuhle otázku, je dobré si uvědomit, jak porod probíhá z perspektivy miminka. A jediné, v čem mám jistotu ze své kraniosakrální praxe s dospělými i dětmi, je, že narodit se vůbec není jednoduché. Proto, aby se miminko mohlo narodit, musí čelit mnoha výzvám. Musí udělat hned několik rotací v průběhu porodu, aby mohlo projít pánevním vchodem a východem. Strana uložení, kterou dítě má, je velmi intenzivně stlačována v průběhu kontrakcí po celou dobu porodu. V tomto smyslu je dobré si uvědomit, že nejen kosti lebky procházejí kompresí, ale taktéž celé tělo miminka.
V případě, že těhotenství bylo komplikovanější a matka byla vystavena většímu stresu, včetně zvýšených obav o miminko, může už embryonálně docházet k určitým náročnějším výzvám v průběhu nitroděložního vývoje, ať už v období organogeneze, tak k metabolickým potížím spojeným s placentou či pupečníkem. V tomto případě může být miminko v porodním procesu citlivější i na samotný průběh porodu.

Ovšem když pomineme veškeré komplikace a připustíme, že porod probíhal ve velmi jemném, respektujícím tempu, nevylučuje to fakt, že samotný akt narození je pro miminko i maminku stresující a náročný.
I v případě, kdy vše probíhá hladce, v průběhu porodu zcela přirozeně dochází ke kompresím v tzv. liniích kontaktu, jak v oblasti nahléhání na lumbosakrální promontorium, křížovou kost nebo pánevní východ. Nezapomeňme, že proto, aby miminko bylo schopno projít porodními cestami, musí udělat vnitřní a vnější rotace. Navíc je velmi důležité, aby rotovalo správně. A ano, naše tělo má fascinující schopnost udržet orientaci ke zdraví a za všech možných okolností má spoustu kompenzačních mechanismů, aby tu orientaci mohlo udržet. Obzvlášť to platí u porodu a spoustu náročnosti miminko velmi rychle integruje po porodu a v šestinedělí laskavou péčí a kontaktem s maminkou bez jakýchkoliv zásahů.

Ovšem není výjimkou, kdy k tomu nedojde, a tak se samotný kompenzační mechanismus obrací v problém samotný.
K tomu ale vůbec nemusí dojít, když svoje miminko necháte ošetřit zkušeným terapeutem hned po šestinedělí i v případě, kdy nejeví nějaké větší potíže. V takovém případě se většinou jedná jen o jedno až dvě ošetření, kdy terapeut dokáže velmi jemným způsobem pomoct děťátku propustit zadrženou kompresi nebo vyosení v tkáních, kostech nebo skloubeních a tím pomoct miminku znovu najít původní symetrii a vrátit rovnováhu do systému tak, aby mu nic nebránilo v harmonickém vývoji.

Umožníte tím svému děťátku nejen respektující, naslouchající péči týkající se náročnějších míst v příběhu porodu, ale i lepší “přistání” v zcela nových podmínkách pro život.
S láskou❤️Ilona

09/07/2025

Tohle je místo, ze kterého se po mé péči cist dostane k vám v malé lahvičce.
Cist, který nezahání jen různá virová onemocnění, kašel a covidové stavy,
ale také léčí veškerá emocionální zranění.
Tady, ze skály, hledí na moře a slunce.
Není to “jen” bylina, ale i část velké moci přírody.

09/06/2025

Integrační doba po ošetření

Ráda bych otevřela z mého pohledu velmi důležité téma – integrační dobu po ošetření. Jistě ve vašich ošetřovnách často slyšíte určitá doporučení, která si odnášíte domů na období 3 až 5 dnů po ošetření, které jste právě absolvovali.

Obecně doporučujeme klidový režim a dbáme na dostatečný příjem tekutin. Ráda bych nyní vysvětlila, proč tato doporučení dáváme, a co se děje ve vašem těle po kraniosakrální terapii.

Nejprve bych chtěla objasnit, proč je důležité po ošetření zvýšit příjem tekutin. V průběhu terapie pracujeme s vaším tělem – nezáleží, na kterou jeho část se konkrétně zaměříme – vždy dochází ke zlepšení cirkulace tekutin, a to jak krve, tak lymfy. Tyto dvě tekutiny tvoří základ metabolické výměny.

Jednoduše řečeno: po ošetření tělo začne provádět jakýsi „generální úklid“. Tkáně, které dříve zadržovaly napětí, při uvolnění vypouštějí větší množství metabolitů – tedy odpadních látek (toxinů). Na tomto místě je dobré si připomenout, že naše tělo detoxikuje neustále, nejen na jaře nebo na podzim. Po ošetření ale tento proces může být intenzivnější. A právě jedna až dvě sklenice čisté vody udělají velký rozdíl – pomohou předejít bolestem hlavy nebo únavě, které se mohou během integračních dnů objevit.

Navážu na předchozí myšlenku a zmíním se o somatických projevech, které se v integračním období mohou objevit.

Při práci s tělem se dotýkáme nejen svalů, fascií a skloubení, ale i dynamiky vnitřních orgánů. Tělo během integrační doby přenastavuje svou celkovou organizaci v reakci na změny napětí v jednotlivých strukturách. Proto můžete po ošetření pocítit větší únavu, chuť si odpočinout nebo i lehkou nevolnost. Někdy ale nastane opak – můžete pocítit příval energie, jako byste se „probudili“ a náhle měli spoustu sil.

A právě zde bych chtěla zdůraznit: tato energie není určena pro vnější výkon, ale je uvolněná pro vnitřní práci – pro vás. Pokud se vám to děje, nedoporučuji hned umývat všechna okna nebo dohánět roční resty. Místo toho jděte na procházku nebo si dopřejte činnost, která vám přináší radost. Malujte, tancujte, tvořte – cokoliv, co potěší vás.

V integračním období se může kromě fyzické únavy objevit také emocionální uvolnění – například větší plačtivost, podráždění nebo citlivost. To vše souvisí s tím, co se při ošetření uvolnilo na fyzické úrovni. Jelikož jsme celistvé bytosti, s každým fyzickým uvolněním přichází i uvolnění emoční.

Na závěr bych vám chtěla ze srdce doporučit: využijte opravdu dobře čas a energii, které jste do ošetření investovali. Dodržujte integrační dobu, postarejte se o sebe a své potřeby. Dopřejte si odpočinek, volnost a dostatek tekutin – třeba i v podobě kvalitního bylinkového detoxikačního čaje.

A jak ráda říkám: samoregulační a sebeozdravné procesy vašeho těla začínají naplno pracovat ve chvíli, kdy opouštíte naši ošetřovnu. Tak jim dejte prostor – nenechte se okamžitě pohltit stereotypem každodenních povinností.

S láskou❤️ Ilona

Ilustrace:Pinterest

10/05/2025

Hodně důležité ❤️

Často jsou to lidé v blízkém okolí, kteří si všimnou, zeptají se, podrží...

Kteří pomohou překlenout hlubokou propast, co dělí ženu od vyhledání pomoci.

Lidé, kteří mámu podepřou, aby mohla udělat první krok zpátky k sobě.

Můžete to být právě Vy. 🥰

05/05/2025

Malé děti bohužel padají. Padají z postýlek, přebalovacích pultů, židlí, postelí, kočárků.
Děje se to častěji, než si chceme připustit, ale neznamená to, že jsme špatní rodiče. Děje se to i tam, kde je rodič velmi pozorný – možná tady dokonce o něco častěji.

K napsání tohoto článku mě inspirovalo nedávné ošetření dvouletého chlapečka. Přišel s maminkou a sotva prošli dveřmi, pustil její ruku, vlezl mi do náruče, obtočil ruce kolem mého krku a těsně se ke mně přitiskl. Chvíli jen tak byl. Pak se začal spasmaticky nadechovat a rozplakal se. Nepouštěl se, jen dlouze plakal. Ten pláč měl různé kvality – od bezmoci až po hněv.

Naštěstí měl skvělou maminku, která ho celou dobu držela za ruku a jen ho hladila. Bylo to tak v pořádku. Po nějaké době pláč ustal a celý jeho systém výrazně změkl. Pro mě, jako terapeuta, je to známka, že došlo k uvolnění zadrženého šoku z nervového systému.

Po ošetření jsem se maminky ptala na průběh porodu – ten byl bez komplikací. Ale pak si vzpomněla, že chlapec spadl z přebalovacího pultu (sama mám tři děti a dvěma z nich se to stalo) a později následovalo několik dalších pádů přímo na obličej. Tohle je v naší praxi častý příběh. Děti prostě padají. Ale co se děje potom?

Vyhledáme lékaře, uděláme rentgen, ultrazvuk – kosti jsou celé, dítě má jen modřinu.
Říká se: „Děti jsou gumové.“ My říkáme: „Jsou tekuté.“ Ale…

Pád z výšky může v systému dítěte zanechat určité komprese – například v lebních švech nebo jednotlivých kostech. Nervový systém v takové chvíli často nemá dostatek kapacity to sám zvládnout a navíc je v šoku i rodič. Dítě se tak nemá k čemu přirozeně orientovat a svůj šok regulovat. Komprese přetrvává a vytváří patologické napětí, které může více či méně narušovat další zdravý vývoj.
V tomto konkrétním případě jsem cítila nevyřešené napětí v oblasti obličejových kostí.
Kosti lebky a membránový systém jsou nejpevnější ochranou centrálního nervového systému. Je však důležité vědět, že lebka miminka není stejná jako lebka dospělého. Kosti nejsou srostlé, protože mozek rychle roste. Proto má dětská lebka fontanely, které se postupně v průběhu růstu uzavírají.

Pokud si vzpomenete na podobný příběh ze svého života, chci zdůraznit: dětský organismus není tak křehký, jak se může na první pohled zdát. Naopak, díky kratší historii a jiným metabolickým procesům zvládá spoustu dramatických událostí poměrně dobře. Dětský systém se navíc orientuje ke zdraví lépe než ten dospělý. Prostá fyziologie. Ovšem není výjimkou i to, že se potýkám s propuštěním podobných dětských úrazů i u dospělých klientů, kdy nevyřešený vzorec zůstává po dlouhou řadu let.

Na co si jako rodiče můžete dát pozor?
U kojenců:
• časté a nadměrné ublinkávání
• asymetrie hlavičky
• preference ležení jen na jedné straně
• neklid, záškuby při usínání nebo odpočinku
• příliš brzké držení hlavičky (může působit jako rychlejší pokrok, ale často není)

U starších dětí:
• obtížná regulace mezi aktivitou a klidem
• časté úrazy – například když dítě často zakopává nebo si opakovaně uhodí hlavu
• problémy s usínáním, silná potřeba fyzické blízkosti rodiče
• bojácnost, neschopnost si chvíli hrát samo

Na vývoj dítěte nemá vliv jen pád z výšky. Napětí může zanechat i zákrok v celkové anestezii nebo očkování, které nebylo načasované s ohledem na potřeby dítěte, ale například jen kvůli očkovacímu kalendáři. Ale to je téma na jindy.


Jak může kraniosakrální terapie v této situaci pomoci?

Jako terapeuti umíme vyhledat a uvolnit patologické napětí nejen v lebních kostech a švech, ale i ve svalových a fasciálních řetězcích. Pomáháme systému dítěte směřovat k celistvosti. Vytvořením bezpečného prostoru umožňujeme uvolnění zadrženého šoku a podpoříme tak zdravou regulaci nervového systému.

Pokud se vás něco z toho týká, neváhejte kontaktovat svého terapeuta a dopřejte si jednu až dvě návštěvy. Velmi tím prospějete celému rodinnému systému.

S láskou ❤️Ilona

08/04/2025

Jedna z nejlepších knih 🫶

31/03/2025

❤️boží to bylo