Opravna duší

27/03/2026

Dosedám po prvním modulu integrative baby terapie (IBT). Další tři roky strávím studiem a moc se na to těším. Vždy jsem měla velké štěstí na učitele – a ani tentokrát tomu není jinak.😍

Momentálně prožívám velkou vděčnost, že mohu převzít zkušenosti od jednoho z nejlepších, mezi které podle mého názoru rozhodně patří Matthew Appleton. Jsem šťastná, že vše probíhá v prostoru bezpečí, laskavosti a velké pokory – nejen k dětem samotným, ale i k celému rodinnému systému. S tímto přístupem plně rezonuji.❤️

Aby mohl být náročný příběh skutečně vyslyšen, nestačí mít jen mnoho znalostí – je k tomu potřeba také otevřít a opečovat svůj vnitřní prostor. Tomu se chci po dobu výcviku věnovat, abych vás následně mohla co nejlépe podpořit.

Je mi velkou ctí být u toho, učit se a zároveň pozorovat, jak hluboce léčivý prostor tento druh terapie otevírá a jak velký dosah má.
S láskou ❤️Ilona

24/03/2026

Jestli je něco, co můžu opravdu doporučit zažít nejen terapeutům, ale i rodičům, je to tahle událost. O to raději, že překládat bude úžasná Evička.

Tuším, že jsou ještě nějaká volná místa – a navíc bude možné se připojit i online. Využijte toho a neváhejte.❤️🙏

👪 Už zítra /středa/ večer můžete v Praze nebo online zažít přednášku britského terapeuta Matthewa Appletona na téma ZROZENÍ DÍTĚTE, ZROZENÍ RODINY o přechodu páru do rodičovství.

Budeme se věnovat tomu, co se děje po narození dítěte – v rodině, ve vztazích i v každodenním životě. Jak toto období lépe pochopit, jak jím projít a jak v něm podpořit sebe i druhé.

Kdo ještě Matthewa neznáte, je to kraniosakrální terapeut a psychoterapeut, který se dlouhodobě věnuje prenatálnímu a perinatálnímu období. Pracuje s tím, jak rané zkušenosti (těhotenství, porod, rané dětství) ovlivňují nervový systém, vztahy a prožívání bezpečí / stresu.
Má za sebou i zkušenost ze svobodné školy v Anglii, což hodně ovlivnilo jeho pohled na děti a vývoj.

Tuto akci velmi doporučujeme rodičům (i těm budoucím) a odborníkům, kteří provádějí páry přechodem do rodičovství.
Pokud se vám to zítra nehodí, můžete se registrovat k online verzi a přijde vám záznam. Stojí to za to.

Tlumočí Eva Fridman - s Matthewem na fotografii :)
Díky Peter Bartal za spolupořádání této akce 🙏
Link na FB událost v komentu.

16/03/2026

Reakce po ošetření 💆‍♀️

Každý jsme jedinečný. Každý reagujeme jinak na různé podněty a situace. K tomu existuje hned několik důvodů.

Jednak má každý z nás trochu jinou konstituci nervového systému, který se vyvíjí už v embryonálním období. V tom hraje roli jak určitá míra dědičnosti, tak i okolnosti, které provázejí těhotenství naší maminky.
Dále v průběhu dozrávání nervového systému a během života vytváříme různé strategie, jak zvládat náročné životní situace. Každý z nás také reaguje trochu jinak na stres, medikaci, bolest, únavu i na kraniosakrální ošetření. A právě o tom bych ráda řekla několik slov.

Velmi zhruba se dá říct, že lidský organismus je v tomto smyslu souborem různých adaptačních mechanismů, který neustále zkoumá, zda jsme v bezpečí a zda máme momentálně dostatek zdrojů, abychom mohli – či nemohli – vydávat energii na regeneraci.
V tomto procesu hraje zásadní roli právě náš nervový systém. Ten určuje, jak rychle a jakým způsobem reagujeme nejen na stres a náročné situace, ale také to, jakým způsobem regenerujeme.

Jak už jsem řekla dříve, hraje v tom roli spousta faktorů. Nejen dědičné předpoklady a naše osobní historie, ale také momentální stresová zátěž, hormonální rovnováha nebo například onemocnění, která jsme v průběhu života prodělali.

Někdo z nás má více aktivovanou sympatickou větev autonomního nervového systému (ANS), která zodpovídá za mobilizaci. Takoví lidé mívají častěji vyšší svalové napětí, rychlejší tepovou frekvenci a obecně rychlejší reakce. V takovém případě se dá říct, že je člověk celkově více mobilizovaný.
Cesta k uvolnění pak bývá delší a jsou zde také větší nároky na subjektivní prožívání bezpečí. Z toho vyplývá i delší integrační doba a postupnější integrace změn.
V případě, že je více aktivovaná parasympatická odpověď, je člověk během ošetření schopen se rychleji zklidnit, zároveň však může intenzivněji reagovat na změnu nebo zátěž v daném momentu. Souvisí to také s metabolismem, který je rovněž ovlivňován a koordinován nervovým systémem.

Není to ani dobře, ani špatně. Je to pouze rozdíl ve strategii přežití, která se formuje po mnoho let a vychází z naší zkušenosti.

V tomto procesu hraje důležitou roli také neuroplasticita. Náš mozek se vždy opírá o předchozí zkušenost. V situacích, kdy jsme v minulosti zažívali bolest, strach nebo velkou míru zátěže, se nervový systém naučí reagovat rychleji a využije modelovou reakci, která mu v minulosti pomohla přežít.
Právě proto mají děti na ošetření trochu jiné reakce – většinou méně výrazné – a zároveň dokážou změny integrovat rychleji a přirozeněji.

Když tomu porozumíme, stává se pro nás srozumitelnější i reakce na ošetření. Pokud člověk dlouhodobě žije v chronickém napětí, jeho systém obvykle nejprve zkoumá, zda má dostatek bezpečí na to, aby se vůbec mohl uvolnit. Až pak může vyhodnotit, co konkrétně je připraveno být propuštěno podle momentální kapacity jak klienta, tak terapeuta ve vztahu.
Někdy uvolnění a připravenost na změnu přijdou hned, jindy velmi postupně.
Jednou z nejčastějších reakcí na ošetření bývá větší pocit únavy, což může značit začátek přestavby regulace nervového systému.

Mnoho terapeutů má obavy ze zhoršení stavu či bouřlivé reakce po ošetření. Já osobně o tom přemýšlím trochu jinak.

Rozumím tomu, čeho jsem se během ošetření dotkla, jaký způsob regulace konkrétní klient má, jaká je jeho osobní historie a jaké má adaptační mechanismy. Moje zkušenost jednoznačně ukazuje, že po usazení v integrační době většinou přichází významná úleva.
Práce terapeuta v této fázi je co nejlépe podpořit klienta, srozumitelně mu poskytnout vysvětlení o procesu práce a správně ho pozvat do prostoru integrační doby po ošetření – bez tlaku a laskavě.

Navíc nesmíme zapomenout, že pokud člověk žije v neustálém napětí, s dlouhodobou zátěží a chronickými potížemi trvajícími léta, může být i malá změna v regulaci pro jeho systém velkou výzvou. Takový systém skutečně potřebuje klidový režim, zastavení a obrácení pozornosti směrem k sobě.
Pokud svému tělu nedáme dostatek prostoru pro tento proces, může dojít k dočasnému zhoršení nebo bouřlivější reakci. Naše tělo si tímto způsobem samo vytváří prostor pro integraci.
Někdy to souvisí i s tím, že v sobě můžeme nést podvědomé vzorce, kvůli kterým se odpočinek nebo čas pro sebe stal něčím, co si z různých důvodů nemůžeme dovolit.

Právě v tom vidím skutečnou moudrost těla, které jako terapeut plně důvěřuji.

Vím, že mnoho z nás očekává od kraniosakrálního ošetření pouze příjemné uvolnění. Chtěla bych ale připomenout, že jde o jemnou, ale velmi hlubokou holistickou práci, která integruje a zpřítomňuje i ty části nás samých, které byly v minulosti disociované, aby po jejich integraci mohl člověk prožívat větší celistvost.
I ze své vlastní klientské zkušenosti vím, že prožít něco, co bylo v systému po mnoho let drženo, není vždy jednoduché ani příjemné – může to však být velmi léčivé.

Náročnější reakci v tomto směru vnímám jako pozvání k zastavení, obrácení pozornosti dovnitř a k zamyšlení nad tím, jaký malý krok jsem ochoten nebo ochotna pro sebe udělat, aby mohla přijít skutečná změna.

Právě toto rozhodnutí a odvaha s ním spojená mohou být oním bodem zlomu, který často určuje, zda sezení přinese dlouhodobou úlevu.🌱
S láskou ❤️Ilona
Ilustrace: úžasná .studio

https://terru.studio/

11/03/2026

Láká Vás kraniosakrální terapie, ale nevíte, jak ošetření probíhá?
V tomto příspěvku najdete malé přiblížení 🌟 Pro více informací, nejen o průběhu terapie ale i o jejích možnostech, využijte dny otevřených dveří 👉 https://fb.me/e/ankvtmIAp

Terapeut Vás při kraniosakrálním ošetření provede těmito kroky:

Úvodní rozhovor – ošetření kraniosakrální metodou začíná úvodním rozhovorem, během kterého terapeut zjistí váš záměr, dotáže se na anamnézu a na vaše zdroje. Dále vám pomůže spojit se se svým tělem a uvolnit se v bezpečném a přijímajícím prostředí.

Zajištění pohodlí na masážním stole – terapeut zajistí, aby se vám na masážním stole leželo co nejpohodlněji. Pohodlná poloha vám umožní mít z terapie maximální užitek. Svou polohu můžete plně přizpůsobit potřebám svého těla.

Úvodní usazení – terapeut vám pomůže spojit se s některými z vašich zdrojů, aby vaše tělo mohlo plněji relaxovat a spojit se s vlastními uspořádávajícími procesy. Sám se pak na chvíli spojí se svým tělem a svými zdroji, aby se připravil na práci s dotekem.

Dotek a hlubší usazení – terapeut vám nabídne kontakt. Nejprve to bývá kontakt na periferii těla, na nohou či na hlavě. V tomto doteku pokračujete v hlubší relaxaci a terapeut pomalu začíná vnímat celkové uspořádávající síly vašeho organismu.

Léčebné procesy – s prohlubující se relaxací vyvstávají do popředí léčebné procesy. Může se jednat o celkové čerpání „životních sil“, nebo ve vaší pozornosti vyvstane, „ožije“, konkrétní místo, ke kterému se terapeut přesune, aby tento lokální terapeutický proces podpořil přímým dotykem. Může se jednat o práci s páteří, kloubem, vnitřním orgánem, ale i s konkrétním nervem nebo s oblastí mozku či míchy.
V této fázi máte možnost pozorovat dění ve svém těle. Procesy mohou mít podobu tahu či tlaku, houpání, vytváření prostoru či proudění nebo spojování.

Integrace – v závěru ošetření vás terapeut kontaktuje opět na periferii, aby tělu umožnil změny zaintegrovat. V této fázi můžete prožívat stavy hlubokého klidu a rovnání svého těla ke střední ose.

Závěrečný rozhovor – ošetření uzavírá závěrečný rozhovor, během kterého můžete s terapeutem ošetření zreflektovat a případně se na cokoliv zeptat. Tento rozhovor je důležitou součástí přechodu ze stavu hluboké relaxace do běžného fungování.

Po ošetření – ošetření nekončí v okamžiku, kdy se rozloučíte s terapeutem. Některé změny se mohou integrovat i několik dní. Dopřejte si proto po ošetření volnější režim.

05/03/2026

Od jara do podzimu loňského roku jsem se naplno věnovala dokončení tříletého studia kraniosakrální biodynamiky. Byla to velká a dobrodružná cesta pod vedením úžasných učitelů, která mi dala opravdu mnoho – nejen profesně, ale i osobně.
Vzdělávání v naší profesi není jen o znalostech anatomie, fyziologie nebo embryologie. Je to také cesta dovnitř – k sobě samé. Během těch tří let jsem měla možnost podívat se na mnoho náročných míst své vlastní historie, abych ve své praxi mohla být vědomější, stabilnější a ještě více podpůrná pro vás, moje klienty.
Jsem velmi vděčná, že jsem tímto výcvikem v ICSB mohla projít. Od podzimu do letošního jara jsem si zároveň dopřála čas na integraci všech těchto zkušeností, protože právě integrace je velmi důležitou součástí celé cesty, stejně jako v terapii.
Právě proto jsem tu byla v poslední době méně a psala jen zřídka.
Teď ale přichází jaro, nový cyklus – a s ním i nová energie a směr. Tak se můžete těšit na nové články a zamyšlení.

Děkuji vám všem za přízeň a těším se na další setkávání a nové příležitosti. 🍀

S láskou ❤️Ilona

14/01/2026

Je mi velkou ctí pozvat kolegy na úplně nový formát profesního spolubytí. Tématem prvního ročníku je sebepéče, která je z mého pohledu velmi zásadní pro pečující profese. Těším se! ❤️

Kranio Flow Festival 2026
Váňův statek · Vysočina
17.–20. července 2026

Tři letní dny věnované praxi, péči a setkávání v poli kraniosakrálního přístupu.

Festival je určen pro praktikanty a studenty kraniosakrálního přístupu, kteří chtějí:
– prohloubit svou praxi a sdílet se zkušenými kolegy
– sdílet své zkušenosti a přístup
– spočinout a obnovit zdroje, zažít péči a dech
– být součástí živého, podpůrného pole a rodinné atmosféry

Workshopy · supervize · doprovázené praxe · sdílení · odpočinek

První ročník nese téma Sebe Péče – jako základ pro dlouhodobou udržitelnost v osobním i profesním životě.

Více informací v registraci: https://forms.gle/A6W5vZE48AaG6kfq5budeme

A další informace budeme sdílet postupně.
Teď otevíráme prostor… 🌿

14/11/2025

Proč jít s miminkem na kranio, když je všechno v pořádku.🤷‍♀️

Důvodů, proč jít na kraniosakrální terapii s novorozencem po náročném porodu, je mnoho. Náročný porod může zanechávat otisky jak v krátkodobém měřítku, kdy domů přineseme místo uzlíku štěstí spíš hromádku neštěstí, která má problémy s kojením, spaním, kolikami a dalšími věcmi, které můžou narušit nejen šestinedělí, ale i jeho zdravý psychomotorický vývoj. V tom dlouhodobém může přetrvávající otisk zahlcujícího porodu integrovat do systému dítěte tak, že v dospělosti ho můžeme často splést s povahou člověka, jako například nemožnost věci dokončovat nebo naopak začínat, různé vztahové problémy, úzkosti a deprese, nebo neschopnost svou vnitřní kapacitu plně využít.
Jednoduše řečeno, na úrovni nervového systému se bude dít to, že jakákoliv životní situace, která nám připomíná průběh našeho porodu, kdy se dostaneme do náročnosti a bylo to pro nás v ten okamžik příliš zahlcující, probudí v nás stejné pocity na úrovni implicitní paměti a roztočí tzv. traumatické víry. V dospělosti se to komplikuje spoustou dalších traumatických vírů, které jsme získali v průběhu života. Jednoduše proto, že naše osobní historie je obohacena o spoustu situací, které jsme nedokázali zvládnout jinak, ale kořeny první zkušenosti stejně najdeme v porodní dynamice.

Co ale v případě, kdy porod byl dobrý, miminko je spokojené a maminka má dost podpory a prostoru pro regeneraci v šestinedělí?
K čemu je dobré navštívit kraniosakrální terapii po porodu v případě, kdy porod byl nekomplikovaný?
Proto, abychom si mohli odpovědět na tuhle otázku, je dobré si uvědomit, jak porod probíhá z perspektivy miminka. A jediné, v čem mám jistotu ze své kraniosakrální praxe s dospělými i dětmi, je, že narodit se vůbec není jednoduché. Proto, aby se miminko mohlo narodit, musí čelit mnoha výzvám. Musí udělat hned několik rotací v průběhu porodu, aby mohlo projít pánevním vchodem a východem. Strana uložení, kterou dítě má, je velmi intenzivně stlačována v průběhu kontrakcí po celou dobu porodu. V tomto smyslu je dobré si uvědomit, že nejen kosti lebky procházejí kompresí, ale taktéž celé tělo miminka.
V případě, že těhotenství bylo komplikovanější a matka byla vystavena většímu stresu, včetně zvýšených obav o miminko, může už embryonálně docházet k určitým náročnějším výzvám v průběhu nitroděložního vývoje, ať už v období organogeneze, tak k metabolickým potížím spojeným s placentou či pupečníkem. V tomto případě může být miminko v porodním procesu citlivější i na samotný průběh porodu.

Ovšem když pomineme veškeré komplikace a připustíme, že porod probíhal ve velmi jemném, respektujícím tempu, nevylučuje to fakt, že samotný akt narození je pro miminko i maminku stresující a náročný.
I v případě, kdy vše probíhá hladce, v průběhu porodu zcela přirozeně dochází ke kompresím v tzv. liniích kontaktu, jak v oblasti nahléhání na lumbosakrální promontorium, křížovou kost nebo pánevní východ. Nezapomeňme, že proto, aby miminko bylo schopno projít porodními cestami, musí udělat vnitřní a vnější rotace. Navíc je velmi důležité, aby rotovalo správně. A ano, naše tělo má fascinující schopnost udržet orientaci ke zdraví a za všech možných okolností má spoustu kompenzačních mechanismů, aby tu orientaci mohlo udržet. Obzvlášť to platí u porodu a spoustu náročnosti miminko velmi rychle integruje po porodu a v šestinedělí laskavou péčí a kontaktem s maminkou bez jakýchkoliv zásahů.

Ovšem není výjimkou, kdy k tomu nedojde, a tak se samotný kompenzační mechanismus obrací v problém samotný.
K tomu ale vůbec nemusí dojít, když svoje miminko necháte ošetřit zkušeným terapeutem hned po šestinedělí i v případě, kdy nejeví nějaké větší potíže. V takovém případě se většinou jedná jen o jedno až dvě ošetření, kdy terapeut dokáže velmi jemným způsobem pomoct děťátku propustit zadrženou kompresi nebo vyosení v tkáních, kostech nebo skloubeních a tím pomoct miminku znovu najít původní symetrii a vrátit rovnováhu do systému tak, aby mu nic nebránilo v harmonickém vývoji.

Umožníte tím svému děťátku nejen respektující, naslouchající péči týkající se náročnějších míst v příběhu porodu, ale i lepší “přistání” v zcela nových podmínkách pro život.
S láskou❤️Ilona

09/07/2025

Tohle je místo, ze kterého se po mé péči cist dostane k vám v malé lahvičce.
Cist, který nezahání jen různá virová onemocnění, kašel a covidové stavy,
ale také léčí veškerá emocionální zranění.
Tady, ze skály, hledí na moře a slunce.
Není to “jen” bylina, ale i část velké moci přírody.

09/06/2025

Integrační doba po ošetření

Ráda bych otevřela z mého pohledu velmi důležité téma – integrační dobu po ošetření. Jistě ve vašich ošetřovnách často slyšíte určitá doporučení, která si odnášíte domů na období 3 až 5 dnů po ošetření, které jste právě absolvovali.

Obecně doporučujeme klidový režim a dbáme na dostatečný příjem tekutin. Ráda bych nyní vysvětlila, proč tato doporučení dáváme, a co se děje ve vašem těle po kraniosakrální terapii.

Nejprve bych chtěla objasnit, proč je důležité po ošetření zvýšit příjem tekutin. V průběhu terapie pracujeme s vaším tělem – nezáleží, na kterou jeho část se konkrétně zaměříme – vždy dochází ke zlepšení cirkulace tekutin, a to jak krve, tak lymfy. Tyto dvě tekutiny tvoří základ metabolické výměny.

Jednoduše řečeno: po ošetření tělo začne provádět jakýsi „generální úklid“. Tkáně, které dříve zadržovaly napětí, při uvolnění vypouštějí větší množství metabolitů – tedy odpadních látek (toxinů). Na tomto místě je dobré si připomenout, že naše tělo detoxikuje neustále, nejen na jaře nebo na podzim. Po ošetření ale tento proces může být intenzivnější. A právě jedna až dvě sklenice čisté vody udělají velký rozdíl – pomohou předejít bolestem hlavy nebo únavě, které se mohou během integračních dnů objevit.

Navážu na předchozí myšlenku a zmíním se o somatických projevech, které se v integračním období mohou objevit.

Při práci s tělem se dotýkáme nejen svalů, fascií a skloubení, ale i dynamiky vnitřních orgánů. Tělo během integrační doby přenastavuje svou celkovou organizaci v reakci na změny napětí v jednotlivých strukturách. Proto můžete po ošetření pocítit větší únavu, chuť si odpočinout nebo i lehkou nevolnost. Někdy ale nastane opak – můžete pocítit příval energie, jako byste se „probudili“ a náhle měli spoustu sil.

A právě zde bych chtěla zdůraznit: tato energie není určena pro vnější výkon, ale je uvolněná pro vnitřní práci – pro vás. Pokud se vám to děje, nedoporučuji hned umývat všechna okna nebo dohánět roční resty. Místo toho jděte na procházku nebo si dopřejte činnost, která vám přináší radost. Malujte, tancujte, tvořte – cokoliv, co potěší vás.

V integračním období se může kromě fyzické únavy objevit také emocionální uvolnění – například větší plačtivost, podráždění nebo citlivost. To vše souvisí s tím, co se při ošetření uvolnilo na fyzické úrovni. Jelikož jsme celistvé bytosti, s každým fyzickým uvolněním přichází i uvolnění emoční.

Na závěr bych vám chtěla ze srdce doporučit: využijte opravdu dobře čas a energii, které jste do ošetření investovali. Dodržujte integrační dobu, postarejte se o sebe a své potřeby. Dopřejte si odpočinek, volnost a dostatek tekutin – třeba i v podobě kvalitního bylinkového detoxikačního čaje.

A jak ráda říkám: samoregulační a sebeozdravné procesy vašeho těla začínají naplno pracovat ve chvíli, kdy opouštíte naši ošetřovnu. Tak jim dejte prostor – nenechte se okamžitě pohltit stereotypem každodenních povinností.

S láskou❤️ Ilona

Ilustrace:Pinterest

10/05/2025

Hodně důležité ❤️

Často jsou to lidé v blízkém okolí, kteří si všimnou, zeptají se, podrží...

Kteří pomohou překlenout hlubokou propast, co dělí ženu od vyhledání pomoci.

Lidé, kteří mámu podepřou, aby mohla udělat první krok zpátky k sobě.

Můžete to být právě Vy. 🥰

05/05/2025

Malé děti bohužel padají. Padají z postýlek, přebalovacích pultů, židlí, postelí, kočárků.
Děje se to častěji, než si chceme připustit, ale neznamená to, že jsme špatní rodiče. Děje se to i tam, kde je rodič velmi pozorný – možná tady dokonce o něco častěji.

K napsání tohoto článku mě inspirovalo nedávné ošetření dvouletého chlapečka. Přišel s maminkou a sotva prošli dveřmi, pustil její ruku, vlezl mi do náruče, obtočil ruce kolem mého krku a těsně se ke mně přitiskl. Chvíli jen tak byl. Pak se začal spasmaticky nadechovat a rozplakal se. Nepouštěl se, jen dlouze plakal. Ten pláč měl různé kvality – od bezmoci až po hněv.

Naštěstí měl skvělou maminku, která ho celou dobu držela za ruku a jen ho hladila. Bylo to tak v pořádku. Po nějaké době pláč ustal a celý jeho systém výrazně změkl. Pro mě, jako terapeuta, je to známka, že došlo k uvolnění zadrženého šoku z nervového systému.

Po ošetření jsem se maminky ptala na průběh porodu – ten byl bez komplikací. Ale pak si vzpomněla, že chlapec spadl z přebalovacího pultu (sama mám tři děti a dvěma z nich se to stalo) a později následovalo několik dalších pádů přímo na obličej. Tohle je v naší praxi častý příběh. Děti prostě padají. Ale co se děje potom?

Vyhledáme lékaře, uděláme rentgen, ultrazvuk – kosti jsou celé, dítě má jen modřinu.
Říká se: „Děti jsou gumové.“ My říkáme: „Jsou tekuté.“ Ale…

Pád z výšky může v systému dítěte zanechat určité komprese – například v lebních švech nebo jednotlivých kostech. Nervový systém v takové chvíli často nemá dostatek kapacity to sám zvládnout a navíc je v šoku i rodič. Dítě se tak nemá k čemu přirozeně orientovat a svůj šok regulovat. Komprese přetrvává a vytváří patologické napětí, které může více či méně narušovat další zdravý vývoj.
V tomto konkrétním případě jsem cítila nevyřešené napětí v oblasti obličejových kostí.
Kosti lebky a membránový systém jsou nejpevnější ochranou centrálního nervového systému. Je však důležité vědět, že lebka miminka není stejná jako lebka dospělého. Kosti nejsou srostlé, protože mozek rychle roste. Proto má dětská lebka fontanely, které se postupně v průběhu růstu uzavírají.

Pokud si vzpomenete na podobný příběh ze svého života, chci zdůraznit: dětský organismus není tak křehký, jak se může na první pohled zdát. Naopak, díky kratší historii a jiným metabolickým procesům zvládá spoustu dramatických událostí poměrně dobře. Dětský systém se navíc orientuje ke zdraví lépe než ten dospělý. Prostá fyziologie. Ovšem není výjimkou i to, že se potýkám s propuštěním podobných dětských úrazů i u dospělých klientů, kdy nevyřešený vzorec zůstává po dlouhou řadu let.

Na co si jako rodiče můžete dát pozor?
U kojenců:
• časté a nadměrné ublinkávání
• asymetrie hlavičky
• preference ležení jen na jedné straně
• neklid, záškuby při usínání nebo odpočinku
• příliš brzké držení hlavičky (může působit jako rychlejší pokrok, ale často není)

U starších dětí:
• obtížná regulace mezi aktivitou a klidem
• časté úrazy – například když dítě často zakopává nebo si opakovaně uhodí hlavu
• problémy s usínáním, silná potřeba fyzické blízkosti rodiče
• bojácnost, neschopnost si chvíli hrát samo

Na vývoj dítěte nemá vliv jen pád z výšky. Napětí může zanechat i zákrok v celkové anestezii nebo očkování, které nebylo načasované s ohledem na potřeby dítěte, ale například jen kvůli očkovacímu kalendáři. Ale to je téma na jindy.


Jak může kraniosakrální terapie v této situaci pomoci?

Jako terapeuti umíme vyhledat a uvolnit patologické napětí nejen v lebních kostech a švech, ale i ve svalových a fasciálních řetězcích. Pomáháme systému dítěte směřovat k celistvosti. Vytvořením bezpečného prostoru umožňujeme uvolnění zadrženého šoku a podpoříme tak zdravou regulaci nervového systému.

Pokud se vás něco z toho týká, neváhejte kontaktovat svého terapeuta a dopřejte si jednu až dvě návštěvy. Velmi tím prospějete celému rodinnému systému.

S láskou ❤️Ilona

08/04/2025

Jedna z nejlepších knih 🫶