04/04/2023
Trauma
"Gabor Maté, psychiatr zaměřený na trauma, tvrdí, že celá společnost je traumatizovaná. Už jen způsob, jak přicházíme na svět, je hluboce traumatizující. Stále tu taky hraje prim výchova z pozice moci, protože dítě neví, co je pro ně dobré.”
Celá společnost je traumatizovaná, protože vyrostla na pohádkách a venku je skutečný život.
Život na této planetě je hmotný, což znamená, že veškeré prožitky jsou tělesné a zároveň doprovázené strachem z ohrožení téhož těla a potažmo i samotné existence.
Život není traumatizující. Je skutečný, hutný, těžký a krásný zároveň. Trauma nastává v momentě silného prožitku, ve kterém naše psychika nebyla schopna tento prožitek zpracovat, přijmout a následně pochopit a následně umožnit růst vědomí z této zkušenosti.
Proč je toto "slovíčkaření" důležité?
Pokud je svět traumatizující, pak potřebuje nápravu. Je potřeba aby to někdo změnil. Udělal zážitky v tomto světě bezpečnější, lepší nebo méně intenzivní. Obvykle to chceme po politicích nebo po někomu "kdo to může zařídit".
Svět je ale v dokonalé rovnováze, odrážející jen to, co je v kolektivním vědomí lidstva. Cesta ke změně je cestou změny kolektivního vědomí lidstva, skrze změnu každé jeho součástky, každého jednotlivce. Až se vyčerpá potřeba kolektivního vědomí za "traumatizujícím zkušenostmi" - svět se změní.
Samotný fakt, že o tom tématu mluvíme, svědčí o tom, že se tato změna blíží. Nicméně, jedna z lekcí, která má být pochopena, je právě fakt, že tento svět je tady pro nás, odráží přesně naše potřeby v tomto okamžiku a nabízí možnost pochopení, skrz kolektivní lekce. Tak pochopíme? Pro sebe, pro ostatní, pro kolektivní vědomí - a umožníme tak růst a následně také změnu?
Dožadováním se nápravy ze strany někoho jiného jen vyjadřujeme, že změna zatím není v naší moci, v našich vlastních silách. Sníme tak o "lepší" společnosti, narážíme na hrubou realitu a stěžujeme si na přibývající traumata.
Predrag
