29/08/2025
Přenastavování
Jsem zpět na Vysočině, asi tady na mě múzy čekaly. Holky zlaté, trpělivé. Počkají si, až bude správný čas. Co by se unáhlovaly a vnucovaly se tam, kde je tma, nevlídno, chaos a rychlost. Dala jsem si načas, než jsem je opět uměla vnímat, slyšet, cítit. Zbitá jak pes, prázdná jako hluboká jáma, sama v krajině posedlou tmou (Jiří Suchý). Děly se velké změny, ale já to nezaznamenala, jela jsem jak křeček v kolečku, práce, povinnosti, rozvrh, jízdní řád, péče o druhé. Jen výkon a rychlost - kvantita se svou rozpínavostí a šedivostí, svým plýtváním všeho včetně času. Krásné a důležité jsem odsunula, přikryla s tím, že se vrátím později. Taky možnost, jenže pak se divím, inspirace, obrazy a slova zmizely, nemám k nim přístup.
Zbyla mi jen trpělivost a odvaha projít tou krajinou tmy a být vděčná za každou světlušku, paprsek, úplněk a slunce bez mraků. Jdu už celé léto a úplně jistá si nejsem, světla není pořád dost, ale svítí se, občas pomůže baterka, pouliční lampa.
Chci hledat kvalitu vyjádřenou barevností, hloubkou, jedinečností. Má trvalou hodnotu, je vlastně malá, lokální, ve své podstatě má zakódovanou jednoduchost. Tak trochu přehlížená, podceňovaná, ale při tom exkluzivní, každý ji nakonec pozná a ocení.
Žít kvalitně znamená přijmout i všechny změny, které se na mě valí. Sbližuji se se svým tělem, začíná si žít jinak, potřebuje jiné tempo, jinou péči. Smiřuji se i se změnami, které prodělaly zdejší louky, hledám jejich novou krásu a nacházím. Nové oči vidí novou nádheru, jinak vyjádřenou harmonii v nových liniích zdejší přírody, lesů, luk a rybníků. Musím po jiné cestě, která nepůjde úplně s dobou, ale půjde s mým srdcem. Nová přání, nové příběhy v mém životě.
Přenastavuji se, nevyžádaně. Tělo, mysl, dech i Já. Slzy, pot a vztekání. Je těžké a bolestné překročit poslední práh života.
Ale proč, když přede mnou cesta tichá v lese čistém a jabloň v sadu rodící. Jablíčka začínají zrát, před bránou věčnosti.
