TALLA

10/03/2026

„Takže vy si myslíte, že jsem blázen?“ zeptal se mě Josef, když jsem během terapie zmínila možnost psychosomatických souvislostí jeho fyzických obtíží.
Bolesti žaludku ho trápily už měsíce. A on se bál, že když se při lékařských vyšetřeních stále nic neukazuje, je jeho problém „jen v hlavě“ a tím pádem je on "divný".

Jenže psychosomatická nemoc není psychická nemoc.
A už vůbec není známkou slabosti. Naopak. Často přichází u lidí, kteří jsou zvyklí být silní. Vydržet. Postarat se. Nepřidělávat starosti druhým Neukazovat své limity. A tak dlouho nesou stres, napětí nebo bolest uvnitř… až je tělo začne vyjadřovat po svém.

Tělo není oddělené od duše. A když jedna část dlouho nemůže mluvit, druhá začne.
Psychosomatika není nálepka.
Je to pozvání porozumět sobě o něco víc.

😊 Co vaše tělo říká právě teď?

09/03/2026

PsychosomatickaPece.cz

08/03/2026

Pečujeme o vitalitu a rovnováhu vašeho těla a mysli. 🍀

05/03/2026

03/03/2026

V manažerské praxi často slýchám rozhovory o dovednostech, kompetencích a výkonu zaměstnanců. Jenže lidé si do práce nepřinášejí jen své zkušenosti a znalosti. Přinášejí si i svůj nervový systém.

Ve chvíli, kdy se člověk cítí ohrožený (tlakem, nejistotou, kritikou nebo strachem z chyby), mozek přestává hledat řešení a začne hledat ochranu. A v tu chvíli se zásadně mění naše biologické fungování.
Klesá schopnost kreativně přemýšlet, spolupracovat i učit se.
Objevují se obranné reakce: vysvětlujeme, obhajujeme se, nebo se naopak stahujeme do sebe.

Manažer pak často získá pocit, že jeho lidé nejsou dost schopní nebo dost angažovaní. A reaguje tím, že více kontroluje, tlačí nebo vysvětluje.
Ve skutečnosti už ale nejde o řízení výkonu.
👉 Jde o řízení stresové reakce.

Jakmile manažer dokáže tohle uvidět, něco se změní — tlak poleví, bezpečí naroste a spolu s ním začnou růst i výsledky týmu.

💡 Zkuste si dnes všímat momentů, kdy se vy nebo lidé kolem vás začínáte obhajovat. Možná jde o nepřímé vyjádření potřeby bezpečí.

28/02/2026

„Hanko, až budeš nechávat tisknout nový polep výloh, dej tam něco výrazného a jedinečného.“
Tuhle výzvu, hozenou rukavici od známého, jsem prostě nemohla nechat ležet. A tak jsem oslovila úžasnou mladou autorku Mayu Kukačovou s prosbou, aby pro Psychosomatické centrum vytvořila dva obrázky.

A jsem z nich nadšená 🤩 Vyjadřují přesně to, o co v centru s kolegyněmi společně pečujeme: hloubku života, sílu a zdraví.

Jenže počasí dlouho nepřálo tomu, aby polepy mohly konečně na sklo. Proto mě sluníčko obzvlášť potěšilo - je radostněji na duši a zároveň už nové polepy vítají naše klienty a zdraví kolemjdoucí. ☀️

26/02/2026

Na jednom workshopu pro manažery jsme mluvili o naslouchání. Jeden z účastníků, říkejme mu Tomáš, se přihlásil a řekl: „Já lidem naslouchám. Ale někdy si prostě stěžují zbytečně.“

Popsal situaci se členkou týmu, která za ním přišla s tím, že je dlouhodobě přetížená a má obavu, že práci nezvládne.
Tomáš reagoval rychle a logicky:
„Ale vždyť toho nemáš víc než ostatní.“
„Ten projekt je vlastně jednoduchý.“
„Zvládla jsi už horší věci.“
Chtěl ji uklidnit a podpořit. Jenže to se z nějakého důvodu nestalo...

Když jsme situaci společně rozebrali, došlo mu něco důležitého:
👉 On neposlouchal její zkušenost.
👉 Snažil se opravit její pocit.

Když o pár týdnů nastala podobná situace znovu, reagoval jinak: „Slyším, že tě to opravdu zatěžuje. Co je na tom teď pro tebe nejtěžší?“
Rozhovor se okamžitě rozvinul v produktivní diskusi. Objevily se konkrétní překážky, které předtím nezazněly. Společně našli úpravy práce, které pomohly. A napětí zmizelo.

Tomáš to později shrnul jednoduše:
💡 „Poprvé jsem měl potřebu vysvětlovat, proč by se tak cítit neměla. Ale podruhé jsem skutečně naslouchal a snažil se pochopit, proč se tak cítí - to úplně změnilo dynamiku našeho rozhovoru."

24/02/2026

„Kdybych tehdy nebyla takový hlupák, nemuselo to tak dopadnout.“
V Marcelině hlase bylo slyšet tolik sebeobviňování... A tak jsme se o něco hlouběji ponořily do situace, která ji stále bolela. Vztah, který skončil. Slova, která už nešla vzít zpět. Dlouho si vyčítala, že měla reagovat jinak. Proto jsem se jí zeptala: „Jaké jste v té době měla možnosti? A jaké zdroje?“

Postupně začala měnit pohled na svůj příběh a své jednání.
Tehdy jednala s tím, co měla. S tím, co uměla. S tím, co byla schopna unést.
Ne záměrně proti sobě, ani proti druhým. Ale nejlépe, jak v tu chvíli dokázala.

Terapie není o přepisování minulosti. Je o tom přestat se za minulost trestat a pozitivně ji využít v budoucnosti.

Ano, některé věci se nám nepovedly. Dnes bychom určitě v některých situacích jednali jinak. Ale to neznamená, že jsme tehdy selhali.
Zkušenost nás může bolet. A současně může nabídnout něco, co nám bude příště pomáhat.
Ale vina? Ta nás většinou jen drží na místě.

Proto stojí za to si připomínat, že v danou chvíli jsme udělali to nejlepší, co jsme uměli. ❤️

17/02/2026

Jako psychoterapeutka reflektuju, že zdravý vztah nestojí na dokonalosti, ale na komunikaci, respektu a prostoru pro oba. Na tom, že se ptáme, mluvíme, chybujeme a máme chuť spolu být.

V jednom mladém páru, který u mne nedávno byl, si mysleli, že...
❤️ ...když budou vždy spolu, budou taky pořád šťastní.
💡...když se mají opravdu rádi, budou automaticky vědět, co ten druhý potřebuje.
👯‍♂️ ...je správné dělat všechno společně.
💬 ...ve vztahu musejí být vždy a ve všem stoprocentně upřímní.
Znělo to krásně. Jako ideální láska z filmu.

Jenže realita byla jiná: čím víc se snažili tyhle představy naplnit, tím víc byli unavení, zklamaní a naštvaní jeden na druhého. Místo blízkosti přišel tlak. Místo klidu pocit, že „něco děláme špatně“.

A pak to jeden z nich řekl nahlas: Tohle nejsou pravidla šťastného vztahu. To jsou mýty.

👉 Jaké mýty o vztazích kolem sebe slýcháte vy? Jaký mýtus stojí za to pustit?

12/02/2026

Minulý rok jsem pracovala s firmou, která měla skvělý produkt… a unavené lidi.
Termíny se stíhaly. Výsledky byly. Ale za cenu vyčerpání, napětí a i několika výpovědí.

Vedení se rozhodlo začít systematicky pracovat s psychickou odolností týmu.
Vytvořilo prostor pro pravidelné otevřené rozhovory, učili se mluvit o přetížení dřív, než přeroste v problém, trénovali zvládání tlaku v náročných obdobích a normalizovali chyby jako součást učení, ne jako selhání.

Po pár měsících se stalo něco zajímavého:
👍 Lidé se rychleji zvedali z neúspěchů.
👍 Méně se cítili pod stresem.
👍 Měli víc energie na řešení komplikací.

A výsledky? Méně krizí. Víc nápadů. Víc stability. A lepší výkon.
😊 Opět se ukázalo, že péče o psychickou odolnost není „měkký benefit“, ale základ pro dlouhodobě dobré výsledky.

❓ Máte ve firmě podobnou zkušenost, nebo o takové právě přemýšlíte?

11/02/2026

Hledáme lékaře/lékařku (i bez atestace) do psychosomatického centra pro konzultační činnost.
🩺 50 minut na klienta – bez byrokracie a bez pojišťoven
🩺 prozatím 1–5 konzultací měsíčně – flexibilně
🩺 Smysluplná práce zaměřená na člověka, ne na symptomy
🩺 Spolupráce s terapeutickým týmem a možnost rozvoje v oblasti psychosomatiky
😊 Ozvěte se nám (tel. 608 075 700 | hana.svobodova@talla.cz)

10/02/2026

Téma, se kterým za mnou sedmnáctiletý Petr přišel, se týkalo jeho studijní budoucnosti. Hovor se ale postupně stočil k něčemu úplně jinému… Začal mluvit o tom, že ho často bolí v krku a hlava. Že poslední měsíce často zůstává doma a nejde do školy.

A pak začal mluvit o domově. O napětí. O hádkách, které se nedají přeslechnout. O tom, jak svoje emoce raději polyká, jen aby nepřiléval olej do ohně.

A pak tiše řekl: „Když jsem nemocný, je doma klid.“
Najednou se mluví tišeji.
Najednou se nikdo nehádá.
Najednou se ho někdo zeptá, jak se má.

Byla to silná chvíle. Uvědomění, že nemoc mu dává něco, co jinde nemá: pauzu, bezpečí, prostor na vydechnutí. Chvíle, kdy nemusí nic držet pohromadě.

❤️ Někdy se tělo stane posledním útočištěm. Ne proto, že bychom chtěli být nemocní. Ale proto, že jinde není místo být sami sebou.

A tak jsme spolu začali hledat jiné cesty, jak si o ten prostor říct.
Dřív, než to za něj bude muset znovu udělat jeho tělo.