22/10/2025
Moje já a všechny ostatní bytosti se od sebe neliší a nikdy nebyly odděleny
Laskavost nemusí být nutně něčím zvláštním, co by plynulo z několikaletého houževnatého duchovního cvičení – je to naše pravá přirozenost, vždy jasná a zářící. Naše pravé Já není ničím jiným než touto spontánní laskavostí, přirozeností plnou nesmírného soucitu, která chce vždy pomáhat všem bytostem. Neseme ji stále s sebou. Moje já a všechny ostatní bytosti se od sebe neliší a nikdy nebyli odděleni. Všichni jsme téže podstaty: protože rozhodně nerad trpím, nechci, aby trpěli ostatní.
Když si to uvědomíte, pochopíte, proč je laskavost uskutečňována právě v Sanze. Je to proto, že laskavost, kterou v sobě máme odjakživa, může být uskutečňována především skrze naše společné jednání. Druzí lidé se stávají zrcadlem našeho jednání.
Některá náboženství hovoří o „prvotním hříchu“. Je pravda, že se všichni rodíme s určitými sklony způsobovat utrpení. To je však jen karma, kterou lze ovládnout nebo dokonce odstranit. Jestliže dosáhneme své karmy a uvědomíme si, že je v podstatě prázdná, potom můžeme svou individuální karmu užít k pomoci ostatním lidem. Proto buddhismus o ničem takovém jako je „prvotní hřích“ nemluví. Buddhistické učení směřuje ke vrozené laskavosti, jež je naší přirozenou povahou a pravou přirozeností každého. To je velmi důležité. Pravá laskavost znamená tedy správný směr – cestou k jejímu prožívání jsou předpisy.
Možná, že někteří lidé stále nerozumějí tomu, co „laskavost“ znamená. Nedávno jeden můj student namítl: „Mistře, stále mluvíte o pravdě a laskavosti. Ale když se v dnešní společnosti plné soupeření projevujete laskavou povahou, mnoho lidí toho využije a vy budete jen trpět.“ To je zajímavá připomínka. Je důležité si uvědomit, že laskavost, o níž mluvíme, neobsahuje žádné „já, můj, mě.“ Nerozděluje na já a ostatní. Jestliže jste skutečně laskaví, potom je správné dokonce i vaše utrpení. V tomto světě totiž všechny bytosti velmi mnoho trpí. Nejen lidé, ale i všechny ostatní bytosti. A dokud všechny bytosti trpí, skutečný bódhisattva je smutný, neboť skutečný bódhisattva neustále vnímá utrpení všech bytostí, jako své vlastní. Je to jeho vlastní utrpení. Když je bódhisattva smutný, není to kvůli němu samotnému. Nejde o „můj“ smutek, o „můj“ problém. Tento smutek vede přímo k soucitnému jednání, jež pomáhá ostatním. Když jste smutní kvůli ostatním, potom laskavost, která je v každém z nás, touží pouze po tom, aby odstranila utrpení, jež ostatní zakoušejí.
Každý zná Ksitigarbhu bódhisattvu, neboli Čidžang Bosal (jap. Džizó). Je to bódhisattva našeho nekonečného slibu. Bývá vždy znázorňován s dlouhou holí se šesti obručemi. Čidžang Bosal je bódhisattva, který slíbil, že zachrání všechny bytosti, i kdyby měl kvůli nim vstoupit do pekelné říše plné muk. V mnoha duchovních tradicích jsou lidé, kteří skončili v pekle, odsouzeni k věčnému zatracení. Buddhisté slibují zachránit všechny bytosti - i ty, které jsou v pekle. To slibujeme.
Sinokorejský výraz pro Čidžang Bosal je Tewon pondžon. Tewon znamená velký slib. Teprve tehdy, když jsou všechny bytosti vysvobozeny od utrpení, se mohu stát buddhou. Slibuji to. I kdyby se byť jen jediná bytost nemohla stát buddhou a zůstávala v říši utrpení, nevstoupím do nirvány. Slibuji, že se na tento svět budu život za životem vracet, dokud nebude zachráněna i ta poslední bytost. Tento směr je naším velkým slibem.
Druhá část jména tohoto bódhisattvy, pondžom, znamená původní tvář. Tento velký slib zachránit všechny bytostí od utrpení je naší původní tváří - původní přirozeností neboli podstatou. Velký slib není něčím, k čemu se zavazujeme, ale tím, čím už jsme. Je naší původní přirozeností. Náš slib, pomáhat všem ostatním, je jen odrazem naší původní přirozenosti, která je totožná s původní přirozeností všech bytostí – není to vůbec nic zvláštního. Jedná se pouze o jiný výraz pro laskavost, o níž jsme již mluvili. Je stále uvnitř každého z nás.
- Zenový kompas, zenový mistr Seung Sahn
