23/10/2025
Terapeut a lékař Gabor Maté sdílí ve své knize:
💀V ŘÍŠI HLADOVÝCH DUCHŮ:
„Jako lékař působící v Kanadě jsem pracoval s lidmi, kteří jsou velmi, velmi závislí. Lidé, kteří užívají he**in, píchají si kokain, pijí alkohol, berou krystalický metamfetamin – zkrátka všechny drogy, jaké existují. Tito lidé trpí… ztrácí všechno.
A přesto je nic nedokáže odtrhnout od závislosti. Nic je nepřiměje se jí vzdát. Závislosti mají obrovskou moc – a otázka zní: proč?
Pokud chceme pochopit závislost, nesmíme se ptát, co je na ní špatného, ale co je na ní dobrého.
Jinými slovy – co člověk ze závislosti získává?
Závislí lidé získávají úlevu od bolesti, pocit klidu, kontroly, uvolnění – i když jen na krátký čas.
Otázka tedy zní: proč jim tyto pocity v životě chybí? Co se jim stalo?
Když se podíváte na he**in, morfium, kodein, kokain či alkohol – všechny tyto látky jsou utišovače bolesti. Každá z nich svým způsobem tiší bolest.
Skutečná otázka tedy nezní:
Proč závislost?, ale: PROČ BOLEST?
Moje definice závislosti je jakékoliv chování, které člověku přináší dočasnou úlevu nebo potěšení, ale dlouhodobě mu škodí,
má negativní následky – a přesto se ho nedokáže vzdát.
Z tohoto pohledu existuje mnoho druhů závislostí: ano, jsou to drogy, ale také závislost na konzumu, sexu, internetu, nakupování či jídle.
Budhisté mluví o „hladových duších“ – bytostech s obrovskými prázdnými břichy, tenkými krky a malými ústy, které nikdy nemohou zaplnit svou prázdnotu.
V naší společnosti jsme všichni tak trochu těmito hladovými dušemi. Všichni cítíme vnitřní prázdnotu a snažíme se ji zaplnit zvenčí. Závislost je pokusem zaplnit vnitřní prázdno vnějšími prostředky.
Pokud se chceme ptát, proč lidé trpí, nemůžeme se dívat na geny – musíme se podívat na jejich životy. V případě mých pacientů, silně závislých lidí, je příčina bolesti jasná: byli zneužíváni po celý svůj život.
Začali ho jako týrané děti. Všechny ženy, s nimiž jsem během dvanácti let pracoval – stovky žen – byly v dětství sexuálně zneužity. A muži byli také traumatizovaní – zanedbávaní, biti, opouštění, emocionálně zraňovaní. Proto ta bolest.
A je tu ještě něco: lidský mozek. Mozek se vyvíjí v interakci s prostředím – není jen geneticky naprogramovaný. Prostředí, v němž dítě vyrůstá, doslova formuje vývoj jeho mozku.
Je mýtus, že drogy jsou samy o sobě návykové. Nejsou.
Většina lidí, kteří drogy vyzkouší, se nikdy nestane závislými.
Otázka tedy zní: proč jsou někteří lidé zranitelní a jiní ne?
Stejně jako jídlo není pro všechny návykové, ale pro některé ano; nakupování není pro všechny návykové, ale pro některé ano; stejně tak televize. Proč tato náchylnost?
Co se děje s lidmi, že potřebují dopamin či endorfiny zvenčí?
Když jsou děti týrané, tyto mozkové okruhy se nevyvinou správně. Pokud v raném dětství chybí láska a propojení, mozek se nevyvine optimálně.
V prostředí zneužívání se vývoj naruší – a mozek je pak náchylný k závislosti. Když tito lidé vyzkouší drogu, najednou se cítí normálně, cítí úlevu od bolesti, cítí lásku.
Jedna pacientka mi řekla: „Když jsem si poprvé píchla he**in,
jsem teplé, jemné objetí – jako když matka objímá své dítě.“
Takto si přenášíme trauma – nevědomě – z generace na generaci.
Existuje mnoho způsobů, jak zaplňovat prázdnotu – každý člověk má svůj vlastní způsob, ale prázdnota vždy pochází z toho,
co jsme nedostali, když jsme byli velmi malí.
A pak se díváme na narkomana a říkáme: „Jak to můžeš dělat sám sobě? Jak si můžeš pí**at něco, co tě může zabít?“
Ale podívejme se, co děláme my Zemi: vpravujeme do ní různé látky – do atmosféry, oceánů, prostředí – a zabíjíme tím planetu.
Která závislost je větší? Závislost na ropě, na konzumu – nebo na he**inu? Která působí větší škodu?“.................
