Františka Janečková terapeutka

08/02/2026

Kritická dominantní autorita ničí osu dítěte

06/02/2026

Video NADVÁHA A BULIMIE proč to nemohu ovládnout?

06/02/2026

Průhled do světla
je obraz o odvaze dívat se za oponu.

Ne za oponu světa.
Ne za oponu druhých lidí.
Ale za oponu vlastního příběhu.

Je to obraz člověka, který už nechce zůstávat jen ve fyzické vrstvě reality.
Který cítí, že to, co vidí očima, není všechno.

A tak se začne dívat skrz.

Skrz role.
Skrz naučené programy.
Skrz rodové vrstvy.
Skrz staré životy.
Skrz paměť buněk.

A čím víc se dívá, tím víc se před ním otevírá světlo.

Ne jako oslnění.
Ne jako únik.
Ale jako klidná, hluboká přítomnost.

Světlo uprostřed obrazu působí jako bod návratu.
Jako tichá brána.

Říká:

„Tady jsi doma.“
„Tady jsi ty.“
„Tady nejsi zranění.“
„Tady nejsi příběh.“
„Tady jsi bytí.“

Závoje slivkových tónů

Slivkové, fialové a temně růžové vrstvy působí jako jemné závoje vědomí.
Nejsou to překážky.
Jsou to vrstvy zkušenosti.

Každý závoj představuje jednu úroveň:

– jednu emoci
– jednu vzpomínku
– jedno období života
– jeden starý vzorec

Nejsou tu proto, aby nás zablokovaly.
Jsou tu proto, aby byly viděny.

A když jsou viděny, mohou se rozpustit.

Obraz neříká: „Zbav se tmy.“
Obraz říká: „Projdi skrz ni.“

Tvář Matky / Bohyně

Jemně vystupující obličej v obraze působí jako archetypální Matka.
Ne konkrétní osoba.
Spíš princip.

Princip, který říká:

„Znám tě odjakživa.“
„Byla jsem u tvého zrodu.“
„Držím tě, i když ty sám sebe neudržíš.“

Je to zároveň:

– vnitřní matka
– zdroj
– pole života
– inteligence duše

A také naše vlastní schopnost být si oporou.

Ve světle tedy nenajdeme někoho cizího.
Najdeme sami sebe v původní podobě.

Hledání duše

Průhled do světla je obraz o tom, že hledání je přirozené.

Ne proto, že bychom byli špatní.
Ale proto, že si pamatujeme, že existuje něco víc.

Každý člověk, který se dívá na tento obraz, v sobě může ucítit:

„Ano. Tohle znám.“
„Taky chci vidět za.“
„Taky cítím, že nejsem jen tělo.“

A to je začátek návratu.

Vnitřní dítě jako kompas

Velmi důležité poselství obrazu:

Pravda je jednoduchá.
Pravda je měkká.
Pravda je tichá.

Stejně jako vnitřní dítě.

Ne to zraněné.
Ale to původní.

To, které ví, kým je.
To, které ještě nebylo ohnuto.

Obraz nás jemně vede zpět k tomuto bodu:

„Přestaň se snažit být někým jiným.“
„Přestaň se opravovat.“
„Začni se poslouchat.“

Jak s obrazem pracovat

dívej se do středu světla

dýchej pomalu

dovol, aby se ti vybavily obrazy, pocity, vzpomínky

nic netlač, nic nehodnoť

Obraz pracuje sám.

Jako tichý průvodce.

Závěrečné poselství obrazu

Průhled do světla není útěk ze světa.
Je to návrat k sobě, aby člověk mohl ve světě zůstat pravdivější.

Čím víc se díváš ke světlu,
tím méně se ztrácíš v iluzích.

Čím víc se vracíš k duši,
tím víc se tvůj život stává tvým vlastním.

A to je nesmírně odvážná cesta. 🌟

05/02/2026

Ve videu popisuju jak se kóduje strach z autority Co se přihodilo dítěti v dětství jak ho vychovávali že má i v dospělosti strach

29/01/2026

VIDEO volně NA HERO HERO ODKAZ V POPISKU
VZTAHY: Špatný vztah k mužům – příběh Jarmilky
Proč mám pocit, že muži jsou špatní?
Proč mi žádný vztah dlouhodobě nefunguje?
Proč si přitahuji muže, kteří odcházejí, zrazují nebo zůstávají jen napůl?-
--
V tomto videu vyprávím skutečný terapeutický příběh Jarmilky.
Narodila se devatenáctileté mamince, která se cítila podvedená svým partnerem – že kvůli dítěti nemůže studovat, nemůže žít svůj vysněný život a že „on za to může“.Jarmilka se tak už od narození stává nevědomým nositelem matčina zklamání, hněvu a pocitu křivdy vůči mužům.---

Nejprve je „panenkou“ – důkazem, že maminka je šikovná.
Později se narodí handikapovaný bratříček a nespokojenost matky se životem ještě zesílí.
Otec je neustále kritizovaný, doma není dobře, a tak utíká do hospody a k muzice.--
-
A Jarmilka?

VZTAHY: Špatný vztah k mužům – příběh Jarmilky Proč mám pocit, že muži jsou špatní? Proč mi žádný vztah dlouhodobě nefunguje?Proč si přitahuji muže, kteří od...

26/12/2025

Nečekej, až budeš mít… Začni být. A všechno se začne dít

BUĎ - DĚLEJ - MĚJ

Nejdřív se staň. Pak jednej. A teprve potom dostaneš.

Většina lidí čeká:

„Až budu mít peníze, až budu mít lepší zdraví, až budu mít víc času… pak začnu žít.“

Jenže život funguje opačně.

✨ BUĎ

Nejdřív se musíš stát tím novým člověkem uvnitř sebe.

Člověkem, který už teď cítí, myslí, vidí a žije svůj nový projekt, nové zdraví, novou budoucnost.

🔥 DĚLEJ

Teprve potom přichází čin.

Jednání už nevychází ze strachu, tlaku a výkonu.

Jednáš z klidu, síly, vnitřního přesvědčení a radosti z tvorby.

🌿 MĚJ

A nakonec přichází výsledky.

Zdraví. Peníze. Úspěch. Otevřené dveře. Lidé. Šance. Vztahy. Svoboda.

To, co tě dřív dohánělo k slzám, najednou začne dávat smysl.

Steve Jobs – muž, který žil budoucnost dřív, než ostatní došli do přítomnosti

Steve Jobs nebyl „klukem z dokonalé pohádky“.

Byl adoptovaný. Nesl v sobě otisk opuštění, osamělosti a vnitřního tlaku dokázat, že má na světě místo.

Psychosomaticky je to obrovská vnitřní energie – tlačící vpřed, někdy až bolestně.

Jobs byl tím, čemu Francouzi říkají précurseur.

👉 průkopník

👉 vizionář

👉 ten, kdo je napřed před dobou

👉 člověk, který přináší budoucnost do přítomnosti

On nejdřív BYL vizionářem.

Teprve potom DĚLAL kroky, které svět nechápal.

A až potom MĚL výsledek – iPhone, revoluci v komunikaci, stopu v historii.

Zaplatil za to.

Byl dvakrát zrazen.

Byl vyhozen z vlastní firmy.

A jeho tělo nakonec promluvilo nemocí – rakovinou slinivky.

To je psychosomatický symbol extrémního tlaku, neustálého hnaní se vpřed, vnitřní bolesti (špinavá zrada), kterou už duše nezvládá nést jen sama.

Dílo bylo dokončeno.

Jobs změnil svět.

A žije dál – ve svém odkazu.

Když se svět mění a ty se nepřizpůsobíš – rozpadáš se.

Transformace není jen „něco zkusím“.

Transformace není povrchový kurz ani novoroční předsevzetí.

Transformace je přestavba bytosti.

Musíme se změnit na všech úrovních:

✔️ tělo – energie, dech, síla

✔️ emoce – uzdravení ran, uvolnění napětí

✔️ myšlení – nový postoj, nové programy

✔️ identita – kým se stávám

Jinak zůstaneš uvězněn/á v minulosti…

a život tě semele, protože svět nepřestane běžet.

💛 Toto je práce, kterou dělám se ženami.

Pomáhám jim přestat čekat, až „někdy potom“.

Pomáhám jim zlomit staré programy, které je držely malé.

Pomáhám jim uzdravit tělo, uklidnit duši a znovu postavit svoje Já do středu života.

💬 Výzva pro tebe

Možná máš podobný příběh.

Možná jsi celý život sloužila, přizpůsobovala se, byla „hodná“, silná, statečná… až ses v tom ztratila.

Možná jsi dlouho toužila, chtěla, snila… ale vždycky jsi ustoupila.

Nemusíš v tom zůstávat.

Nemusíš přežívat.

Nemusíš být statečná za cenu sebe sama.

Pracuji se ženami, které chtějí zlomit starý program… a znovu začít žít vlastní život.

S respektem. S láskou. S hloubkou. A s výsledkem.

👉 Napiš mi zprávu: „CHCI PROMĚNU“

nebo

👉 Objednej se na individuální setkání: frantiska.janeckova@gmail.com

Tvoje budoucnost už čeká.

A tentokrát do ní můžeš vstoupit důstojně, silně a srdcem. 💛

26/12/2025

Pourquoi est-ce que je tombe malade juste avant mes vacances ? C'est une question que beaucoup se posent. Découvrez les raisons psychologiques et comment y remédier dans cet article : https://wix.to/HYf5zO8 -être

😷 „Vždycky když mám jet na dovolenou, onemocním…“ znáš to? Možná už jsi to zažila mockrát. Rok makáš, těšíš se na volno, na hory, moře, výlet… a pár dnů před odjezdem – BUM! tělo to zabalí. Horečka, rýma, migréna, slabost… a dovolená je místo zaslouženéh...

24/12/2025

Když víš že nejsi na svém místě

Chtěla pomáhat ženám… ale bála se vyjít na světlo

Pracuje jako asistentka ve škole.
Je citlivá, vnímavá, má obrovskou intuici. Umí naslouchat. Umí držet prostor. Umí uklidnit. Má dar, který se nedá naučit – dar být oporou druhým.
Ale školní prostředí je hlučné. Křik, chaos, tlak. A její nervový systém už to roky sotva snáší.

V hloubi duše ví, že už dávno patří jinam. Víc k ženám. Ke klidu. K práci, kde může opravdu léčit a měnit životy.

A tak studovala. Chodila na semináře. Vzdělávala se. Dělala všechno správně.
Jen jeden krok pořád neudělala.

Nevystoupila na světlo.
Ne proto, že by byla líná.
Ne proto, že by byla neschopná.
Ale proto, že její tělo má uložený starý strach.

V ženské rodové linii se stalo trauma.
Babička byla jako dítě postřelena.
Utíkala před útokem esesáků.
Nebyla „na správném místě“.

Rodové pamět se přepsala jako program:
👉 „Když tě uvidí, je to nebezpečné.“
👉 „Když se ukážeš, můžeš zemřít.“
👉 „Je bezpečné být malá, tichá, schovaná.“
A tak se pokaždé, když se má zviditelnit, něco sevře.
Hrdlo. Hrudník. Dech. Život.
A ona se raději stáhne zpět do bezpečí.
Do ticha, ale i do bolesti, protože ví… že takhle nechce žít navždy.
Není to jen obyčejný strach.
Je to rodový program.
Paměť bolesti.

Tělo, , …a může konečně vydechnout.
Poprvé cítí:
„Je bezpečné být vidět.“
„Je bezpečné být ve své síle.“
„Je bezpečné žít svůj dar.“

Možná se v tom poznáváš i ty.
Možná víš, že máš dar.
Možná víš, že nejsi na správném místě.
A možná se bojíš, aniž bys přesně věděla proč.

Pokud cítíš, že už se nechceš skrývat, že tvé světlo je tady proto, aby svítilo – můžeme to spolu rozplést.
Aby se dýchalo. Aby se žilo. Ne jen přežívalo na jednom místě.
Napiš mi chci proměnu, chci změnu
frantiska.janeckova@gmail.com

22/12/2025

Článek Nesměla mluvit. Nesměla být vidět. Až do chvíle…

Měla obyčejnou kancelářskou práci.
A pak svůj tajný svět.

Večer hrála na housličky.
Když byla unavená, hrála na flétnu – jen tak pro radost duše.

Vyrůstala v rodině, kde hudba byla doma: tatínek společenský muzikant, maminka milovnice vážné hudby, sourozenci u klavíru… a ona hudebně laděná, byla tichá, citlivá a jemná.

Hudba jí byla domovem.
Její dary nekončily u hudby.
Vnímala svět i obrazem. Milovala fotografii – zastavený okamžik v nekonečnu.

Byla jemná jako akvarel a zároveň neviditelná.
Celý život se vyhýbala otázkám o sobě.
Nemluvila o svých pocitech.
Nemluvila o své duši.
Nemluvila o sobě vůbec.
Ne proto, že by nechtěla.
Ale protože něco hluboko v těle drželo její duši zavřenou.
Starý rodinný program: „Mlč. Nevyčnívej. Neexistuj. Buď tichá tam jsi v bezpečí.“

Držela v sobě rodinné tajemství, které ani neznala.
A tak žila… němá o sobě, jemná, schovaná za hledáčkem fotoaparátu. V subtilním odstínu ticha.

Po čtyřicítce není zbytí, duše tě vyzkouší a zeptá se vyjádříš mě, nebo mě budeš pořád schovávat.

Intuice začala volat:
„Můžeš mluvit z duše.
Můžeš být vidět.
Můžeš žít veřejně.
Je to bezpečné.“
A v tu chvíli přišlo…
zalykání, slzy, panika, sevření hrudi, nedostatek dechu.
Tělo křičelo:
„Nemůžu! Nebezpečí!“

A teď se teprve rozhodla že si nechá pomoct
Přišla ke mně. "Mám sevřenou hruď a nechce to povolit. Jako bych tam měla kámen."

A když jsme společně začaly rozplétat ten příběh, objevily se válečné otisky, partyzánské sabotáže, udání, pronásledování, soudy a tribunály. Minulá utrpení… a dlouhá rodová stopa bolesti, která říkala:

👉 „Viditelnost znamená ohrožení.“
👉 „Projev znamená smrtelné riziko.“
👉 „Bezpečí je jen v tichu a skrytosti.“

Až tehdy začala chápat, že to není její slabost.
Je to staré dědictví.
A že může žít jinak.

Možná v tom vidíš i kousek sebe.
Možná cítíš, že máš dar, který schováváš.
A zároveň cítíš, jak tě cosi brzdí, svírá, dusí.

Možná i ty neseš příběhy rodu, které už nepotřebuješ žít.

Když se tyto příběhy zvědomí, vyhojí a propustí…
žena začne znovu dýchat.
A může konečně žít své světlo. 🌷

Možná máš podobný příběh. Možná jsi celý život „nechtěla být vidět“, byla jsi tichá, hodná, přizpůsobená.
Nemusíš v tom zůstávat. Pracuji se ženami, které chtějí zlomit starý program a znovu začít žít vlastní život.
👉 Napiš mi zprávu „CHCI PROMĚNU“
nebo
👉 Objednej se na individuální setkání: frantiska.janeckova@gmail.com

22/12/2025

Ponižování a znevažování (partnerské polarity). V tomto videu se podíváme na velmi bole...

19/12/2025

18/12/2025

Dnes večer v 19:00 vysílání

https://www.facebook.com/share/p/1FGvJGF8za/

🎥 Vnitřní dítě: kódy, které si neseme od početí až po zrozeníV této přednášce mluvím o tom, jak se v nás formuje vnitřní dítě ještě dřív, než se narodíme.O ...