Lukáš Karas - Práce se sny

03/12/2025

Lidský jedinec slouží v procesu sjednocování protikladů jako nádoba, neboť teprve když se protikladné kolektivní duševní síly objeví integrovány v jednom člověku, mohou se sjednotit. Individuum se tak stává přijímajícím podložím proměn a nádobou uvědomění samotného Boha.

- Legenda o grálu: Emma Jung, Marie-Louise von Franz

02/12/2025

Mýtus o Medúse nám poskytuje perspektivu, z níž můžeme pozorovat fenomén znásilněného ženství. Medúsa je archaická, víceznačná mýtická postava: jí očarováni se noříme do paradoxní povahy traumatu, do tématu života a smrti a do duševních muk zhanobených, oklamaných žen.

Existuje mnoho verzí Medúsina mýtu a mnoho pokusů o interpretaci tohoto děsivého aspektu ženství. V souvislostech mužského panství nad ženstvím tento mýtus symbolizuje umlčení ženské moudrosti, uznávané za posvátnou, jak ji ztělesňuje Gorgona Medúsa. V obecné rovině jde o znásilnění ženství v patriarchální kultuře.

Mýtus o Medúse je mýtus o ženské moudrosti a jejím vytěsnění z převládajícího vědomí. Původně byla Medúsa velmi starým symbolem ženské moci a moudrosti. V řecké kultuře byla ženská moc obávaná a stětí Medúsy v mýtu zpřítomňuje vymazání dimenze moudrosti, která byla vždy podstatným aspektem ženství.
Zbylo jen jednostranné znázorňování ženského ničivého potenciálu.

Medúsa je oběť prokletí a zrady ze strany Pallas Athény, v jejímž chrámu sloužila jako věrná a nevinná dívka. Poseidón ji znásilnil v Athénině chrámu. Nevinná dívka byla prohlášena za vinnou a Athéna ji proklela. S tímto svalováním viny na oběť se dnes setkáváme jako s typickým postojem k obětem znásilnění. Ženám se přisuzuje, že svůdným chováním, dráždivým oděvem, a tím, že jdou samy v noci parkem, vyzývají ke znásilnění.

Linda Leonard zkoumala motiv Medúsy jako archetypickou sílu v psýché žen, kterých se bojí jak ženy, tak muži, jako moc, která odhaluje děsivou tvář ženství, nezkrotný hněv a zběsilou sílu. Často se s jejími projevy setkáváme u sexuálně traumatizovaných žen.

Medúsa pak ztělesňuje Athénin stín, neboť Athéna je identifikována s Logem. Vždyť podle mýtu vyskočila z Diova čela. Ve své praxi jsem mnohokrát viděla, jak se ze sexuálně traumatizovaných dívek stávají Athény. Jsou zaměřené na výkon, perfekcionistické, ovládají se a jsou nadměrně přizpůsobené patriarchálním hodnotám, soustřeďují se na hlavu, jsou velmi defenzivní a zapletené do intelektualizací, mají velký strach z mezilidského sblížení a nejsou v kontaktu se svými ženskými kořeny.

Ale setkala jsem se i s jinou variantou vývoje, s dívkami, které se identifikovaly s Medúsiným stínem. Ty jsou temné, divoké a jako pomatené nekontrolovatelně a nutkavě promiskuitně žijí svou sexualitu. Mnohdy se pohybují jako strašidla v jakési zemi stínů, na okraji společnosti, uvězněné v identifikaci s útočníkem.

U. Witrz - Zemři a vstaň

01/12/2025

Ego není celek psyché, je jen jedním členem společenství. Sny pak pouze ukazují vnitřní konflikty nebo spojenectví těchto částí, předkládající přání a hlediska a jejichž osobnostní styly jsou odlišné od egokomplexu.

Když vezmeme sen jako model psychické skutečnosti a vytvoříme teorii osobnosti založenou na snu, dostaneme základní strukturu psyché jako vnitřní krajinu personifikovaných obrazů. Pokud vezmeme takovou strukturu do důsledku, znamená to, že psyché je něco jako polyteistický systém mající vlastní imaginální dimenze, působící volně a beze slov, utvářenou mnohočetnými osobnostmi.

- J. Hillman

30/11/2025

Žena bez muže bude mít přirozeně sklon, aby všechno, co od manžela očekávala - např. jeho hrdinství -, přenášela na syna v naději, že on vyplní, co se otci nepodařilo.

Navíc zde hraje roli i další pozoruhodná skutečnost: Ve snech a fantaziích i šťastně vdaných žen často vystupuje tajuplně fascinující mužský zjev, démonický nebo božský, snový nebo stínový milenec, kterého C. G. Jung nazývá animus. Nezřídka chová žena tajně, více nebo méně vědomě, myšlenku, že jedno z jejích dětí, s oblibou to nejstarší nebo nejmladší, pochází od tohoto vnitřního milence.
Takovému dítěti se pak s oblibou připisují nadlidské schopnosti.

Legenda o grálu - Emma Jung, Marie-Louise von Franz

29/11/2025

Jak je zřetelné z mnoha mýtů a pohádek, být bez otce jako by do určité míry k postavě hrdiny patřilo. Jak se to dá vysvětlit? Snad tím, že u chlapce bez otce je všechno, co ho předurčuje k tomu, aby se stal hrdinou, zesíleno a vystupňováno, protože musí svou cestu hledat sám a je nucen rozvíjet samostatnost a pocit zodpovědnosti, zatímco ten, kdo stojí pod vedením otce, který mu poskytuje oporu, je k takovým výkonům podněcován méně.

Zatímco pro druhé představuje otec vnější obraz „úspěšného muže“, stává se tento obraz u syna bez otce vnitřní realitou a pohání ho k jeho uskutečnění.

Na druhé straně je možné, že v důsledku otcovy nepřítomnosti – ať už je mrtev, nebo nenaplňuje svoji roli otce a mužského vzoru – u syna vznikne pocit či postoj, že jsou mu otevřeny všechny možnosti a oblasti mužského výkonu, protože otcem nebylo nic předjímáno.

Nevýhodou zde však může být, že takovému synovi hrozí nebezpečí, že překročí své meze.

Legenda o grálu - Emma Jung, Marie-Louise von Franz

28/11/2025

Komplexy jsou odtržené dílčí psýché. Jejich zdrojem bývá trauma, emocionální šok a podobně, jímž se odštěpí kus psýché.

Z hlediska analytické psychologie způsobují traumatické vlivy rozštěpení v psýché. Odštěpené, inkompatibilní části přitom padají do nevědomí, kde se z nich formují autonomní komplexy, které nejsou přístupné vědomí ani vůli. Tyto psychické fragmenty plodí například poruchy paměti, ovlivňují chování a svým vlastním životem narušují osobnost. Může to vést až k chorobným změnám.

Takové traumatem indukované komplexy mohou nepoznány existovat v nevědomí celé léta, ale pak najednou vnější spouštěče a stimuly způsobí, že “se spustí”, prorazí do vědomí a vyvolají prudké reakce. Traumatické komplexy jsou tedy odštěpené dílčí psýché, které vznikly na základě traumatického šoku.

Příčinou však může být i morální konflikt, který má svůj konečný důvod ve spatřované nemožnosti přitakat celku lidské bytosti. Traumatizovaní lidé trpí tímto morálním konfliktem, protože mnohdy nemohou plně přitakat sami sobě. Obětují jednu svoji část, kterou pohrdají a kterou nejsou s to přijmout. Je však v povaze komplexů, že tyranizují vědomí, dokud konečně nevyvstane možnost integrace jejich poselství. Traumatické komplexy způsobují tak silné narušení stavu vědomí, že jsou vyřazeny volní impulsy a duševní situace se vyznačuje stavem nesvobody. Často se to manifestuje nutkavými myšlenkami a činy.

V běžné řeči si říkáme, že “máme komplex”, ale realitou je, že komplexy “mají nás”. Obsadily nás a jsou silnější než Já. Traumatické komplexy jsou mocné duševní síly, které prožíváme jako neustálou vnitřní hrozbu, jako nepřátelské síly. Omezují svobodu Já.

Terapeutický úkol pak spočívá v tom abychom byli oporou křehkému Já, abychom rozvíjeli a stabilizovali síly pacientčina Já a ona tak mohla pohlédnout do očí vnitřnímu démonu komplexu. Proti agresivním silám rozštěpení, které vyvolal traumatický komplex, se musí zapojit spojovací síly erótu a soucitu.

V terapeutickém vztahu musí růst, to co se v důsledku traumatu nemohlo dostatečně rozvinout a bylo potlačeno. Teprve pak se může vyvíjet tolerance vůči afektům a pacientka může začít navazovat vztah s vytěsněnými vnitřními částmi Já.

U. Witrz - Zemři a vstaň

27/11/2025

Jen dětsky myslící člověk se může domnívat, že zlo není všudypřítomné a čím nevědomější v tomto ohledu je, tím spíše mu ďábel stojí za zády. - C. G. Jung

Alegorie Satana od Ludwika Stasiaka

26/11/2025

"Někdy se ukazuje, že zdánlivá transcendence traumatických zkušeností je “spiritual bypassing” pseudoduchovní uhýbání a obcházení, což není nic jiného než strategie vytěsňování, aby se člověk nemusel konfrontovat s bolestnými pocity a nevyřešenými traumatickými ranami."

Nepravé bytostné Já přebírá funkci ochrany. Jeho úkolem je krýt pravé bytostné Já, střežit je před destrukcí a zkázou. Paradoxně vede k nedostatku autentičnosti, k sebeodcizení a k pocitu prázdnoty.

Rovněž Kalsched představuje nepravé bytostné Já jako část “archetypického systému sebeochrany”. Vypadá to tak, že nepravé bytostné Já má za úkol skrývat němé, osamělé jádro osobnosti, aby je traumatizující prostředí nezničilo.
V postoji nepravého bytostného Já se lidé necítí skutečně živí a reální. V důsledku tuhé, strnulé obrany nepůsobí dojmem opravdovosti. Je jim znemožněna tvořivost. Rozštěpenost mezi nepravé a pravé bytostné Já vyvolává také zhoršení symbolizační schopnosti , což je problém, se kterým se u těžce traumatizovaných lidí setkáváme často.

Ve stavu nepravého bytostného Já se za účelem přežití obětují primární životní potřeby. S tím jde ruku v ruce pocit neskutečnosti, ztráty vitality a smysluplnosti vlastní existence.

Ale přitom jde o úspěšnou adaptaci dítěte na selhávající prostředí, o nouzové řešení pro zvládnutí něčeho nezvládnutelného. Adaptace má zabránit tomu, aby dítě vnímalo slabost vlastního Já, zaručuje mu zdánlivou jistotu zmrazuje pocity úzkosti, studu a pokoření.

Vnější přizpůsobení dominuje nad intrapsychickou realitou. Jung svou koncepci persony spojil s nepravým bytostným Já. Personou se míní to, jako co se člověk jeví sobě a svému okolí, nikoli však to, co člověk skutečně je. Persona je “maska, která předstírá individualitu”.

Persona znamená jednostrannost a zdání, hranou roli. Zabraňuje tím však individuálnímu vývoji. “Rozložení persony je tudíž nezbytnou podmínkou individuace.” Oběti traumatu však bývají natolik identifikovány s nepravým bytostným Já, např. s “personou oběti”, že se jí nemohou jen tak snadno vzdát.
Transcendovat trauma znamená, kráčet v životě dál, překonávat, zdolávat, transformovat se. Někdy se ukazuje, že zdánlivá transcendence traumatických zkušeností je “spiritual bypassing” pseudoduchovní uhýbání a obcházení, což není nic jiného než strategie vytěsňování, aby se člověk nemusel konfrontovat s bolestnými pocity a nevyřešenými traumatickými ranami. - U. Wirtz

25/11/2025

⚡Drazí přátelé, s velkou radostí sdílíme první díl našeho podcastu Jinosvět

⚡První díl našeho podcastu věnujeme archetypu animy, duchovnímu významu lásky a mystickému putování. S pomocí indiánské pohádky Nevěsta z nebe si přiblížíme dvojaký charakter animy, její stinnou, nebezpečnou povahu, ale i její pozitivní, inspirující vliv coby ženy - hvězdy, průvodkyně a svůdkyně na dobrodružné cestě vedoucí k nebeským výšinám. Osvětlíme duchovní význam lásky a řekneme si, jak souvisí s původním rajským stavem a prvotním kosmickým člověkem / androgynem. Pochopíme, jak zármutek očišťuje srdce a jak tato alchymická proměna souvisí s mystickým putováním a konečným sjednocením v Bohu.

⚡Podcast bude vycházet pravidelně jednou za tři týdny.

⚡První díl je zcela zdarma. Další videa budou v plné podobě dostupná na herohero, takže neváhej dát odběr :) https://herohero.co/luckywknqyrtmheinl

⚡Tématem druhého dílu, který vyjde 16. 12., bude Temná noc duše. Dozvíte se, jakým způsobem jsou znázorněny různé aspekty temné noci duše velkých tarotových arkánech.

⚡“Nahlédněte za oponu všední reality a poznejte Jinosvět

⚡Podcast spojuje moderní hlubinnou psychologii a její zájem o vývoj kolektivního a individuálního vědomí spolu s pradávnou hermetickou tradicí, která usiluje o znovuzrození duchovně orientované kosmologie tvořené velkým řetězcem bytí a vírou v člověka coby spolupracovníka na obrovském Božím díle.
Autoři prostřednictvím těchto dvou perspektiv zkoumají nejrůznější dimenze lidského života a v symbolické říši snů, mýtů a pohádek odhalují dynamický tanec archetypů a volání Jinosvěta.

⚡Sledujte naše stránky, ať vám nic neunikne.
https://www.facebook.com/profile.php?id=100064434832591

První díl našeho podcastu věnujeme archetypu animy, duchovnímu významu lásky a mystickému putování. S pomocí indiánské pohádky Nevěsta z nebe si přiblížíme d...

24/11/2025

Trauma lze chápat jako převratnou zkušenost s temným, děsivým obrazem boha, s němým bohem. Bůh traumatu je temný, nespravedlivý, strašný, přinášející chaos a ničivý rozvrat. Jung opakovaně zdůrazňoval, že tento temný bůh chce v temném člověku nabýt podoby…

Mnoha traumatizovaným lidem připadá, že dobrý bůh je vyhnanství. Zakoušejí odchod božského bytostného Já, archetypickou situaci opuštěnosti. “Připadám si uprostřed života jako mrtvý. Žiju jako v rakvi.” Zážitek vraždy duše je stav duševní podrobenosti, stav “jako by mě ubylo”, srovnatelný s naprostým ochromením. Je to stěží artikulovatelný pocit “jsem jiný než ostatní”, je to stínová, bázlivá existence spojená se studem a vinou, že jsem vůbec přežil a snesl takové ponížení.

Ztráta duše se manifestuje jako “engram smrti” v tělech přeživších, kteří jsou vyřazení z veškerého bezpečí v bytí. Veškeré iluze o Já a světu se rozplynuly vniveč. Přitom se rozpadá také vězení navyklých vzorců myšlení a vnímání. Potenciálně se toto rozvrácení ustrnulých struktur a očekávání může stát otevřeností pro jiný prostor vědomí, prostor, který nás přesahuje.

U. Wirtz - Zemři a vstaň

23/11/2025

Archetypy jsou jako řečiště, která vyschnou, když je opustí voda, ale která se může kdykoliv objevit. Archetyp je jako staré koryto, podél něhož staletí proudila živá voda a sama si vytvořila vlastní hlubokou stružku. Čím déle proudila v této stružce, tím je pravděpodobnější, že se dřív nebo později vrátí do svého starého koryta.

C. G. Jung - Wotan

19/11/2025

Každý kulturní pokrok je po psychologické stránce rozšiřováním vědomí, uvědomováním, k němuž nemůže docházet jinak než rozlišováním. Pokrok tudíž začíná vždy individuací, to znamená tím, že jedinec, uvědomující si svou ojedinělost, razí novou cestu tudy, kudy se dosud nešlo. - C. G. Jung