05/12/2017
V době adventního času se děje mnoho zázraků kolem nás...příroda se ukládá k zimnímu spánku a moudrá Země zpomalí, usíná a regeneruje. Dny se krátí, dříve se stmívá a nabízí se čas vhodný ke zpomalení, odpočinku, rozjímání a možná bilancování uplynulého roku. Mnoho lidí kolem nás naopak zrychlí zběsilé tempo svého života. Chtějí všechno stihnout, dohnat, zařídit, urovnat, vyřešit...za cenu uštvaného a vystresovaného výrazu ve tváři, spěchu a nespokojenosti a nekončících chronických zdravotních problémů.
Někteří lidé neposlechnou vnitřní hlas a biorytmus těla, které může v zimním období být unavené, ztuhlé, chtít víc odpočívat. Už jsme zapomněli na obyčejný a velmi moudrý život našich předků, kteří byli spojeni s přírodou a v zimě prostě drali peří a chodili spát se setměním. My jsme neustále on-line, obětí světelného smogu ve městech, neustále připraveni na všechno reagovat a vše řešit. Jsme tolik zahlcováni impulsy z vnějšího světa, že jsme přestali poslouchat ten náš vnitřní. Jsme uprostřed světa a přitom osamocení a zapomínáme nebo nestíháme se obyčejně potkávat, popovídat, pohladit...potom se divíme, že pocit štěští na povel nepřichází, když se konečně zastavíme a máme chvíli čas být v přítomnosti.
Ale uvědomme si, že tento náš postoj můžeme změnit, nechat plynout, důvěřovat Vesmíru, že to za nás zařídí a nějak to poskládá. Říkám tomu ochota ke změně, prostě začít věci dělat jinak. Chce to najít svůj záměr. Také sebrat odvahu a rozhodnout se vzít zpátky zodpovědnost do našich rukou. Začít žít život podle sebe a ne podle diktátu nebo potřeb druhých. Přestat být oběti...přestat říkat ono se mi to děje...já už jsem takový...jo s tím už nic nenadělám...druzí jsou důležitější...to máme v rodině :)
Všichni to známe, až se jednou za svým životem ohlédneme, co tam chceme vidět?
Předvánoční čas nám přímo nahrává. Má svoji zvláštní atmosféru. Je to čas kouzel a magických okamžiků. Nezůstávejme ve starých vzorcích chování, které nám už nevyhovují. Nepokračujme v často prohnilých rodinných systémech. Vystupme z toho. Neberme naše neúspěchy jako chyby, ale jako lekce, ze kterých se poučíme a příště už budeme vědět, jak ne :) Začněme dělat změny a žít vědomě naše životy, ne pouze přežívat. Vždyť nikdy nevíme, kolik nádechů a výdechů nám tady zbývá. Stačí jeden malý krůček a tím začít. Nechtějme hned vidět perfektní výsledky. Něchtějme mít rovnou postavený palác. Prostě někde začněme. Kam nás to nejvíc táhne. Vzpomeňme si, o čem jste snili jako malí. Neřešme a nepouštěmte si okamžité námitky rozumu, že na to nemáme peníze. Zpomalme dech a vzpomínejme....
Mnoho klientů v této době ke mně chodí s depresí, neochotou se radovat, s pocitem, že svůj život vzdali. Vždy hledáme,co se stalo a co mají ve svých životech, co nechtějí a co tam nepatří, v jakých setrvávají vztazích, jestli je těší jejich práce – tvorba, kolik hledají denně okamžiků, kdy by se mohli radovat nebo alespoň usmát. Nic není náhoda a nic se neděje jen tak. Možná s bilancováním roku se prohlubuje jejich nespokojenost, protože si uvědomují, že rok co rok nežijí vědomé životy, pouze se vezou ve vlaku, do kterého kdysi nastoupili a už dávno zapomněli, kam směřuje. Možná někomu nemůžou odpustit staré křivdy z minulosti a neustále je to sžírá, přitom se toho pořád drží. Možná jen nevědí, kde začít. Možná se snaží a snaží, tak moc, že zapomněli na sebe. Možná svalují vinu na druhé. Možná nechají rozhodovat okolí. Možná je drtí zažité předsudky společnosti, že mají vydržet, zametat problémy pod koberec a tím víc se vzdalují svému snu a svojí touze.
Touha je to, co nás pohání dopředu. Ne pouze pozitivní naladění a myšlení, ale touha, ten pocit, to je ten motor.
Přeju vám touhu mít naplněný, opravdový, láskyplný a spokojený život. Přeju vám znovu otevřít vaše srdce a vnímat vaše pocity. Přeju vám povedené harmonické vztahy. Každý den, tady a teď.
Krásný Advent
Diana Růžičková
