27/07/2019
Vis
V dnešní době, kdy většina lidí tráví až příliš mnoho času za počítačem a nebo sezením obecně, se tak trochu zapomnělo na to, že člověk je uzpůsoben primárně k pohybu.
Například takový ramenní kloub je schopen největšího rozsahu pohybu ze všech kloubů v těle. To nám dalo jistou evoluční výhodu, protože pro člověka pak bylo jednodušší něco si utrhnout ze stromu nebo házet kameny, ať už na nepřátele nebo svojí kořist. 😀 Pokud ovšem rozsahy, které rameno umožňuje nebudeme používat, tak o ně většinou přijdeme. Dnes už příliš nepracujeme s rukama nad hlavou, díky čemuž vznikají určité disbalance, které mohou přejít až v chronické bolesti ramen.
To se dá ovšem vyřešit docela elegantním a nenáročným cvikem, kterým je vis na hrazdě, kruzích, větvi nebo čemkoliv na co se dá pověsit. Jsou dva základní typy visu a to pasivní a aktivní.
Pasivní je takový vis, kdy se úplně uvolníme a necháme se protahovat vlastní tíhou těla. V aktivním visu se zapojují svaly ramena, zejména pak svaly kolem lopatek. Lopatky se u tohoto typu visu stáhnou dolů a k sobě.
Na videu jsou dvě varianty. První jsou přechody z pasivního do aktivního visu, kdy práci provádí jen svaly kolem lopatek a lokty jsou propnuté. Druhá varianta už je poněkud pokročilejší, kdy se z aktivního visu přechází do prohnutého visu, tzv. arch hang - ruce by měly být opět propnuty a za současného stahování lopatek dolů a dozadu dochází k prohnutí trupu, kdy opět pracují jen lopatky a zbytek těla je uvolněný.
Pravidelným zařazením visu lze bolestem ramene předejít. Pokud už se nějaký diskomfort v oblasti ramen objevuje, lze visením ramena postupně zrehabilitovat.
