08/10/2025
Pan Marek Eben krásně popsal pubertu.
Jen bych dodala, že čím později děti praští dveřmi, tím horší to pro všechny bývá.
A tím víc se to podepisuje na jejich dalším vztahu s rodiči – zvlášť když dětem nedovolíme odejít.
Nejen fyzicky, ale hlavně mentálně.
Buďme rádi za pubertu.
Je to důkaz, že se naše děti učí stát na vlastních nohou. A dovolme jim odejít – i když to bolí.
Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul.
Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpeči vlastni rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když prašti dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežiji.
A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.
Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda děla, dobře dělá.
MAREK EBEN
