26/11/2025
Přišla ke mně strašně naštvaná na muže a vlastně na všechny. Fakt. Úplně jí vibrovalo celé tělo tím vztekem a dalšími emocemi.
Poslouchala jsem její příběh a zjistila, že skutečný kámen úrazu její nespokojenosti tkví v tom, že vlastně vůbec neumí říct co chce, natož aby někomu odhalila, jak se ve skutečnosti cítí.
Nejprve jsme se věnovaly technikám zbavujícího jí takového šíleného přepětí a frustrace, protože z tohohle místa by se nic dobrého nemohlo stát.
Postupně jsem s ní procházela situace kde si přijde bezbranná a nemá tušení, jak se zachovat nebo co říct a proto ji všichni tolik štvou. Včetně šéfa, kolegů v práci, známých, rodiny atd.
Narazily jsme samozřejmě na hrozný strach z ublížení. I toho fyzického.
Vyprávěla mi sen o černochovi, kterého lynčovaly na ulici a jak se šíleně bála a utíkala se schovat.
Ukázala jsem jí úplně odlišné úhly pohledu na to co se jí děje a jak přistupovat k sobě i druhým natož k mužům. Jak smýšlet prospěšněji o sobě i ostatních. Jak s nimi začít mluvit z pevnější a respektující pozice.
A taky jak začít vnímat v mužích to dobré, protože v tom snu trpěla jiná lidská bytost mužského pohlaví a dokud je nezačneme vnímat jako stejně cítící tak jsme ve vztazích dost v háji.
Ne, že bych se s ní věnovala hledání nového partnera. Na to rozhodně nebyla vybavená a tuhle variantu jsem zamítla hned v úvodním videohovoru.
Ale vedla jsem ji k tomu, že ostatní lidé nejsou monstra, která číhají na to až jí budou moci ublížit. Ale pokud nemají páru o tom, co se v ní odehrává tak jí nemohou logicky nikdy vyjít vstříc.
Uvědomila si, že se opravdu bojí si říct o to co chce, protože má strach z toho, že na ní nezáleží, že jí nebude vyhověno, že cítí stud a apriori jí hlavou běží myšlenky, že bude stejně odmítnutá...a začala to pod mým vedením měnit!
Dostala řadu úkolů, které poctivě každý den dělá a zkouší si je i na mně 😃
Bylo mi jasné, že když mi píše zda by další konzultace mohla proběhnout online a ne na živo, svádí malý vnitřní boj 🙂
A taky že jo, ale vyhrála!
Je na míle vzdálená původnímu bezprizornímu místu a domnění, že na ní nezáleží, ale krásně se vystavuje situacím ve kterých si říká co chce a potřebuje. V práci prý panuje pohoda a klid, chodí tam najednou ráda a ostatní jsou k ní taky milejší, dokonce jim prý upekla štrůdl a všichni měli radost. S kamarádkou trénuje každý den vyjadřování pocitů, protože v tom se cítí ještě velmi zranitelná, ale i to je ohromný pokrok!
Je velmi pravděpodobné, že takovou ženu máš i ty ve své blízkosti.
Není nic neobvyklého, že se bojíme říkat to, co bychom si opravdu přály říct. Nebo se chovat jinak než ve skutečnosti chceme.
Za mě je to cesta do pekel a vytváří to ohromný zmatek v nás samotných i v lidech okolo...
Neudělala jsem žádný zázrak. Jen jsem chápala, co se v ní odehrává a hlavně věděla, které kroky v jejím běžném životě ji z toho vyvedou ven a co si může začít zkoušet, jak a s kým, aby byla změna umožněna a nastala.
Ale práce byla na ní. A ona ji odvádí naprosto skvěle!
Často můžeme slyšet, že existují nějaké zázračné techniky....eeee, nooo, za mě určitě ne. Já osobně jsem se za víc jak 15 let v osobním rozvoji s žádnou takovou nesetkala.
Za mě jde o systematické jednoduché kroky, které nám umožní zintegrovat nové zkušenosti a posunout nás na další level osobní spokojenosti a důvěry v nás samotné.
A ty buď děláme....nebo ne.
Další tak jednoduchý princip...
