01/04/2026
Když projdeš branou tohoto života a narodíš se, za čas zapomeneš...
Procházíš rodinou, do které jsi se narodil/a, s jejich zátěží, která se nese už po generace.....nasaješ tuhle energii...
Možná pak s úlevou odejdeš, začneš něco studovat nebo pracovat a hledáš...
Možná pak máš i chvíli pocit, že jsi našel/ našla...
Možná máš fajn vztah nebo založíš rodinu a opět máš pocit, že jsi našel/ našla...
Pak léta běží, věnuješ se mnoha povinnostem a začínáš mít pocit, že...
jsi zapomněl/a... na sebe...
A tak hledáš v knihách, v podcastech, u jiných lidí...
Hledáš, co ji zapomněl/a...
Cítíš, že něco potřebuješ jinak a že něco hledáš, ale nejsi si jistý/ jistá, co to je...
Hledáš to na různých místech, v různých lidech a zdrojích...
Občas máš pocit, že nacházíš, ale s únavou nebo v určitých cyklech ten pocit mizí...
Když se věnuješ sportu, cvičení, zábavě, jsi s přáteli nebo něco tvoříš...
máš zase pocit, že to smysl má a že nacházíš... že si vzpomínáš...
Ale když to přestaneš dělat nebo to dělat nemůžeš,
zase máš pocit, že se to ztrácí.
Pravda je taková, že zapomínáš ve snu. Ve snu se můžeš probudit, ale pořád to bude sen.
Pokud se chceš probudit trvale, je třeba hledat uvnitř...
Hledat to, co jsi zapomněl/a nebo co máš možná vůbec poprvé na své Cestě duše objevit...
Protože trvající pocit uspokojení skrze vnější aktivitu není možný.
Jsou cykly, je příliv a odliv. Změny. A tak stále dokola.
Jednou něco máš, aby to po čase odešlo... momenty, rozhovory, lidé, zvířata...
Trvalé není nic... přesto existuje prostor, ve kterém můžeš najít stálost...
A ten je v Tobě...
Vracej se do něj, jak jen můžeš. Každý den.
A pak si jednoho dne možná vzpomeneš i na to, co jsi zapomněl/a, když jsi sem přišel/ přišla...