19/07/2025
1/2
Fasciální tkáň není jen fyzická struktura – je citlivá na emoce, stres i vnitřní postoje, a to často více, než si uvědomujeme. Emocionální stavy – POZITIVNÍ i NEGATIVNÍ– zanechávají OTISK (IMPRINT) ve fasciálním systému, který následně ovlivňuje držení těla, dech, pohyb, a dokonce i naše rozhodování.
🔺
Negativní emoce a jejich vliv na fascii, posturu a naše rozhodování.
Negativní emoce (např. úzkost, strach, hněv, pocit ohrožení) vyvolávají v těle ochranné svalové a fasciální vzorce.
Ty se projevují zvýšeným napětím a stažením tkání (zejména v oblasti hrudníku, bránice, krku, kyčlí, vrchní a spodní křížový syndrom. Dále ztrátou elasticity fascie dochází k vysychání a zhoustnutí mezibuněčné matrix, adhezím – slepováním vrstev fascií, které ztěžují pohybu a jeho vnímání. Snížuje se propriorecepce, tělo má tak horší schopnost vnímat samo sebe v prostoru.
🔺
Fasciální otisk:
Negativní emoční imprint se může zafixovat ve fascii během vteřin až minut, zejména pokud je emoce intenzivní. Pokud není zpracována, může přetrvávat měsíce i roky jako „emoční jizva“, která se manifestuje nejen v držení našeho těla, ale i v našem rozhodování a výběru.
Můžeme ho vnímat jako chronické napětí, změněné držení těla (např. stažený hrudník, hlava vpřed), mělký dech nebo omezený pohyb. Opakující a chronická bolest (např. šíje, beder, kyčlí, migrény).
🔺
Fascie si pamatují. To je důvod, proč se při somatických terapiích nebo hlubokém uvolnění může objevit emoční reakce, i když si prožité „trauma, příběh“ už dávno neuvědomujeme.
🔺
Vliv na rozhodování:
Negativní imprint ve fasciálním systému snižuje otevřenost, zvyšuje pocit ohrožení a omezuje schopnost volby. Tělo se nachází v režimu „boj–útěk–zamrznutí“, což znamená:
• rozhodujeme se více ze strachu než z důvěry,
• reagujeme automaticky a obranně,
• vyhýbáme se změnám nebo neznámému (tělo i mysl se snaží „zůstat bezpečně v napětí“),
• naše tělo „nechce dýchat“, což brzdí přirozený tok energie a intuice.
Člověk s chronicky staženou bránicí (např. po dlouhodobém stresu) bude pravděpodobně tíhnout k opatrným, obranným rozhodnutím. I když není nic „špatně“, tělo mu signalizuje, že není bezpečno – a mozek se tomu přizpůsobí.
