17/04/2023
Přidávám tento krásný příspěvek od "Děti jsou taky lidi"... V současné době se hodně zamýšlím nad tématy týkající se přístupu k dětem, a to nejen v osobní rovině, ale také i té profesní - v té profesní teda o něco déle. Příspěvek mi ladí s SF přístupem - nejen v terapii, ale i v běžném životě. Zaměření se na to, jaké má dítě zdroje, dovednosti, co umí jiného, co se chce naučit. Prostě vyzvihovat to, co se dítěti daří a co jej v životě baví a v tom jej doprovázet.
Asi před 5 lety jsem se byla na pár dní podívat v Summerhillu, nejstarší svobodné škole na světě fungující ve Velké Británii už více než 100 let.
Zoe Readhead, která je už přes 35 let ředitelkou Summerhillu (a taky dcerou jeho zakladatele A.S.Neilla, dokonce se přímo v budově školy narodila), dostala tehdy otázku, zda jsou v Summerhillu také děti s ADHD a dalšími diagnózami.
Její odpověď mě nepřekvapila, protože se sama už deset let pohybuju v oblasti svobodného vzdělávání. V Summerhillu je spousta dětí s nějakými diagnózami a nálepkami. Je to přirozené, neboť běžné školství si s takovými dětmi neví rady, a tak se takoví “rebelové” často ocitají právě ve svobodných školách.
V Summerhillu ale nikdo žádné nálepky neřeší. Všechny děti jsou zde brány prostě jako lidi. Nikdo nikdy nikde nezmiňuje jejich diagnózy, protože to prostě není věc k řešení. Lidé tu jsou respektováni a přijímání takoví, jací jsou. Způsobují-li problémy, řeší se tyto velmi efektivně na společných shromážděních.
Zoe doslova řekla: "Ptáte-li se mě, kolik takových dětí tu máme, musím odpovědět, že nevím, protože mě to nezajímá."
Samozřejmě tam jsou, ale jsou vnímáni (jako ostatně každý) jako obohacující prvek, nikoli jako problém. Ostatně, každý jsme trochu divný, ne?
Nemyslete si ale, že v Summerhillu vládne nějaká idylka. Je to skutečný život, žádná bublina. Vzdělávání je vedlejší produkt, protože to hlavní, co se v Summerhillu děje, je prostě život a společná starost o komunitu.
Nikdo nikoho nenutí půl dne sedět v klidu v lavici, děti mohou celé dny řádit venku, takže tu nikdo nemá "problémy s učením". Denně se tu řeší skutečné problémy každodenního života, děti běžně chodí do města, nejsou naivní, vědí "o čem je život" možná mnohem lépe než děti v běžných školách.
Extrémně dobře vycházejí s ostatními lidmi, neboť to je jedna z nejdůležitějších dovedností, žijete-li v komunitě, na jejíž fungování máte reálný vliv.
Díky respektujícímu prostředí je sebepřijetí summerhillských dětí na velmi vysoké úrovni, ať jsou jakékoli. Protože vědí, že nejsou porouchaní, nejsou něco, co je potřeba spravit, jsou prostě lidé, jako my všichni. Krásní ve své různosti. A tím, že žijí v prostředí, kde jsou přijímání jako lidé, přijímají i sami sebe a je pro ně mnohem snazší vytvářet respektující vztahy s dalšími lidmi i mimo summerhillskou komunitu.
Některé podobné školy fungují i v Česku, sdružují se v Asociaci svobodných a demokratických škol. Pro mou patnáctiletou unschoolerku a vlastně i pro mě je i prostředí svobodné školy vlastně omezující, přeci jen si radši děláme každý den úplně cokoli, co chceme, ale věřím, že pokud už děti do školy chtějí, pak v té svobodné by se jim všem líbilo nejvíc.
Pokud vás téma svobodného vzdělávání zajímá více, pusťte si zdarma náš Svobodné děti - dokumentární film nebo mou online besedu, odkazy jsou v komentářích.
Na téma ADHD a svobodné vzdělávání mám na YouTube 3 rozhovory: se Zuzanou Kuperovou a jejím synem, s Vaškem Veselkou a s Karlou Mikovou. Pusťte si taky.
