25/04/2025
Závislost není jen slabá vůle nebo špatný návyk. Je to zoufalý pokus duše zaplnit prázdnotu, utéct před nevyslovenou bolestí nebo zachovat neviditelnou loajalitu k rodinné historii.
Každá závislost má hluboký smysl – kořen, který často nevidíme, ale který cítíme v každém opakování, každém návratu, každém nekontrolovatelném nutkání.
Říká se, že slovo "závislost" (addiction) vychází z "nevysloveného" (non-dit). Z toho, co uvízlo v tělesné paměti nebo rodinném systému.
Nezhojená bolest.
Neodžitý smutek.
Láska, která nikdy nepřišla.
Čemu se ten, kdo propadá závislosti, snaží vyhnout?
Jaký příběh v jeho životě stále rezonuje, aniž by ho dokázal zastavit?
Dr0gy, alkohol, návyky, posedlosti… všechny jsou jen projevy hladovějící duše.
Dr0gy hledají únik z nesnesitelné reality, zapomnění na minulá zranění nebo přetržení pout s autoritou, která byla vnímána jako útlak.
Alkohol dusí strach z cítění, touhu uniknout ze života, bolest po nepřítomné matce nebo lásce, která neměla šanci.
Kouření zaplňuje mateřský nedostatek, chybějící emocionální kontakt nebo vytváří iluzi klidu.
Cukr a čokoláda kompenzují absenci lásky a něhy, dětský hlad po sladkosti, která nikdy nepřišla.
Nezřízený s*x nahrazuje skutečné spojení fyzickou náhražkou, pletoucí si touhu s láskou.
Pracovní závislost je nekonečný běh za dokázání vlastní hodnoty ve světě, kde produktivita má vyšší hodnotu než život sám.
Posedlost cvičením tvaruje tělo, které nikdy nebude dost dobré pro toho, kdo nepřijímá ani sám sebe.
Utrácení plní nákupní košíky jako pokus zaplnit vnitřní prázdnotu věcmi, které stejně nikdy nestačí.
Toxické vztahy odrážejí strach z opuštění, snahu nedovolit, aby se otevřela stará rána.
Potřeba kontroly je strach z nejistoty, snaha udržet život v pevném sevření, aby se nerozpadl do chaosu.
Pouto k utrpení je často nevědomá loajalita k rodinnému osudu, kde bolest byla jediným způsobem, jak patřit/zapadnoout.
Každá závislost je zakódovaná zpráva. Nejde jen o to ji opustit, kontrolovat nebo nahradit jinou. Jde o to odvážně se podívat do jejího jádra a zeptat se:
Jakou prázdnotu se snažím zaplnit?
Jaký příběh mě stále drží v zajetí?
Uzdravení ze závislosti není boj proti nutkání.
Je to smíření s minulostí, akt sebelásky a odvaha žít bez okovů.
Protože teprve když pochopíme, že to, co hledáme venku, nikdy nezaplní a nenahradí to, co chybí uvnitř, najdeme konečně klid, po kterém tak toužíme.
(Protože svoboda začíná tam, kde přestáváme utíkat sami před sebou.)