21/03/2026
Tenhle článek z časopisu Zora od Jaroslavy Novotné nám dneska přistál v rukách… a normálně nás vzal zpátky do Varnsdorfu.❤️
Četli jsme, usmívali se, místy se smáli nahlas a hlavně si znovu připomněli, jaký to bylo. Ta energie, ty momenty, ty naše „disciplíny“, co se nedají úplně popsat, to se prostě musí zažít.
Je zvláštní vidět Parádalympiádu očima někoho dalšího.
A je hezký zjistit, že to, co my prožíváme, jde cítit i zvenku.
Díky za tohle zastavení a návrat zpátky.💛
Jak jsme si hráli na zimu – Parádalympiáda 2026
Únor bílý, pole sílí... Asi ano, možná někdy někde. Poslední únorový víkend se však ve Varnsdorfu přihodilo jaro. Poznali jsme to chvíli po tom, kdy jsme s plnou polní klusali z autobusové zastávky do kopečka, kde stojí náš hotel. Cestou jsme s funěním postupně odhazovali čepici, rukavice, šálu i zimní bundu. Ve školním hotelu, který je již devátým rokem oblíbeným zázemím parádalympioniků, jsme se šťastně vítali, objímali a potřásali si rukama. Nicméně, základní disciplína, kterou bylo tahání osobních zavazadel, měla pokračování. Výtah byl jen pro svaté nebo pro ty, kteří ho vážně potřebují. Zbytek běhal po schodech po celou dobu pobytu.
Škoda, že hodnocení naší kondice nezahrnovalo výkonnost ve zdolávání schodů.
Program Parádalympiády 2026 začal nedlouho po zahajovací večeři, a to tradičně vytvořením originální parádalympijské vlajky. Někteří z nás už jsou takoví borci, že požadují pouze označení bílého místa, na kterém mohou zvěčnit svůj teg, podpis nebo třeba jen symbol, například slepé prasátko pro štěstí a tak.
Ale mnoho času pro tvůrčí úsilí není, protože už je tady Milli Janatková se svým nádherným hlasem a kytarou. Zpívá nám celým srdcem i hlasem, zpívá nádherné vlastní písně i repertoár svých, a především našich oblíbenců.
Sobota ráno začíná zahřívací půlhodinkou jógy, ale někdo se raději ještě zahřívá pod peřinou. Nicméně, parádalympijský řád je neúprosný, a tak se brzy po snídani v tělocvičně varnsdorfské základní devítileté školy rozhoří štafetový parádalympijský oheň, rozvine se vlajka a zpívá česká hymna. A pak nastává boj dvou týmů povzbuzovaný diváckým hulákáním a chrastěním originálních chrastidel k tomuto účelu zhotovených.
A jako vždy moderuje nezapomenutelná a zřejmě i nezastupitelná Helča.
Klání bylo nesmírně dramatické, a pouze s obědovou přestávkou zabralo parádalympionikům skoro celý den.
Povinné disciplíny byly tematicky zaměřené na prožívání sněhových, ledových, svátečních i všednodenních kalamit a zvyklostí v čase zimním. Náročnost byla srovnatelná s mezinárodními olympijskými disciplínami, jak to můžete vidět třeba v televizi. Avšak, živá účast je to, co chceme prožít, zažít a užít v dobré partě a s věrnými přáteli, průvodci, zastupiteli, asistenty, umělci i sportovci. Bez nich by to totiž nešlo. Letos bylo průvodců a pomocníků kolem dvaceti. Ve dvou družstvech soutěžilo po osmi výjimečných účastnících. Všichni museli překonat následující disciplíny:
Akce ThermoShift
Operace nekonečná nit
Operace uzavřený řetězec
Táhni se svou smečkou
Operace měkký úder
Zimní strom
Mise židle alfa
Lov adventních pokladů
Bitva ledových koulí
Hostina bez váhání
Kdo umí, jede (FofrSmith)
Tref Yettiho
Chodníková výzva
Tentokrát záměrně nepopisujeme, v čem kouzlo těchto disciplín spočívá. Jsou plné nástrah i šokujících podmínek k dosažení cíle. Jsou náročné, překvapivé, hecující a hlavně – každému přejí, každému nadělují a každému působí radost a neopakovatelný prožitek.
Pro čtenáře, kteří stojí o bonus, tady máme rozhovor s účastnicí Zuzkou Lehkou (48 let), která dala leckomu pořádně zabrat.
Rozhovor:
Nastoupilo nás do autobusu asi deset kousků, kteří se navzdory zeměpisným vzdálenostem a různým typům zrakové výjimečnosti chtěli včas dostavit na zahájení letošní Parádalympiády.
Odjíždíme linkovým autobusem Praha – Varnsdorf. Cesta pěkně ubíhá, někteří účastníci zájezdu jsou studenti pražské Deylovy konzervatoře, zpěváci a hudebníci poměrně širokého spektra. Tak jsme se my, kdo není hudebním talentem nadán, radovali, když studenti začali zpívat krásné moravské písničky. Ale ouha – řiditel autobusu nám tohle povyražení zarazil, což se dalo čekat. Byl pátek odpoledne, na silnici rušno a řiditel autobusu potřeboval klídek. Ten mu byl dopřán až do České Lípy. Tam přistoupila mladá dáma na vozíku. Pomocí elektrické plošiny byla vyzdvižena do útrob autobusu, ale jen tak jaksi na půl cesty. Plošina se z nějakých důvodů odmítla zaparkovat, dokonce se nechtěla vůbec hnout, ani tam, ani sem. Povoláni byli hasiči a zároveň, aniž jsme to tušili, spuštěny byly záchranné akce s cílem dopravit statečnou vozíčkářku do Varnsdorfu.
Jmenujete se Zuzka Lehká. Vaše jméno zřejmě předznamenalo úchylku zdvižné plošiny, která s vámi odmítla spolupracovat, údajně proto, že ji zahanbila nedostatečná hmotnost nákladu. Řidič nakonec musel fyzickou silou plošinu donutit, aby aspoň zalezla, potvora.
Co vás vlastně přivedlo na nápad usilovat letos poprvé o parádalympijské medaile z nejchutnějšího perníku na světě?..
Ten nápad má poměrně hluboké podhoubí. Na vozíku jsem proto, že mám svalovou a kloubní vývojovou poruchu. Postihlo to velkou mírou dolní končetiny, ale ani ruce nejsou úplně stopro. Nicméně, šikovná jsem a leccos se mi daří. Žiju v České Lípě, kde se samozřejmě družím s vozíčkáři, ale častěji mi vyhovují akce zrakově postižených, protože jsou zajímavé a mají drive. Osud tomu chtěl, že jsem se spřátelila s nevidomou kamarádkou z českolipské SONS, a tak jí už léta dělám průvodkyni. Tak nás kdysi napadlo, že bych mohla být užitečná i v SONSU. A myslím, že jsem byla. Ale pak jsem začala komusi vadit a on jako záminku k manipulaci ostatních lidí v pobočce použil takové nesmysly, jako že ničím nábytek, špiním podlahu a lidi se bojí, abych jim vozíkem nezpůsobila úraz. Nakonec jsem k radosti dotyčného dobroděje odešla. Nicméně, seznámila jsem se i s lidmi ze spolku Život jde dál, takže moje účast na životě zrakově postižených přátel dále pokračuje...
Můžete mi stručně popsat, v čem spočívá vaše pomoc?..
Prostě, přijedu na vozíku do místnosti, kde jsou třeba papíry, počítače, hrnky, mobily, něco spadlého na zemi, zamotané kabely... Takhle to může vypadat třeba na pobočce SONS nebo kdekoliv jinde. Jednomu pomůžu najít zmizelou nabíječku, tam toho upozorním, že jeho plný hrnek stojí na úplném kraji stolu. Jiný nebo jiná potřebuje něco vyhledat na internetu, dalšímu srovnám papíry na stole a pomůžu mu je označovat. Pak se třeba domluvím s kamarádkou, že už je čas odejít, vyvenčíme jejího psa, dojdeme na nákup a třeba do restaurace. Nebo jdeme k nám domů, kde je to pro mě bezbariérové, a zkoušíme nějaké zajímavé ruční práce. A ono to není jen o vzájemné pomoci, ale hlavně o sdílení a přátelském ovzduší. A pokud je přítomen někdo, kdo žárlí nebo se bojí ztráty své vlastní obliby, může vzniknout problém...
Zdá se, že ve spolku tenhle problém není. Znám vás z Mistrovství republiky vodicích psů, kde jste byla jako doprovod své nevidomé kamarádky, která se svým psem závodila. A letos jste se sama stala účastnicí Parádalympiády v pomyslném olympionickém dresu. Jak k tomu došlo?..
Můžete to nazvat rozmar. Moc mě baví, co se na Parádalympiádách každý rok děje, je to chytré, trochu rozpustilé, ohleduplné a vůbec obrodné. V týmu pomocníků jsou vidoucí lidé z různých oborů, které tahle akce upřímně baví, a proto do ní vkládají všechnu svou empatii a ochotu. Mou kamarádku napadlo, že bych se mohla zúčastnit. Nosím brýle, takže u jiných by to předpokládalo klapky během soutěžních disciplín. Mně je odpustili s ohledem na to, že jsem na všechny čtyři tak trochu výjimečná. Takže třeba jízdu na koloběžce jsem odcupitala o koloběžku se opírajíc. A tak jsme s koloběžkou zvládly celý ten slalom. A podobně to bylo s ostatními disciplínami, které jsem ale absolvovala na vozíku...
Všimla jsem si, že když jste se po dopravní anabázi díky neuvěřitelně pohotové pomoci parádalympijského výboru objevila ve stanovený čas mezi účastníky zdravá a živá, moc dlouho netrvalo a už jste se starala, a nabízela pomoc lidem u vašeho stolu. Za mnohé z nás vám děkuju a jsem ráda, že jste se nenechala odstrašit a otrávit nedostatkem sympatií a solidarity, která se, k naší škodě někdy objeví i v našich řadách. Přeji vám, ať je vám mezi námi vždycky dobře! A zas někdy přijeďte! A ať bezchybně fungují všechny zdvižné plošiny, které vás mají dopravit na místo určení!
Závěr letošní Parádalympiády, která je v pořadí devátá, byl také náročný, a přesto velkolepý. Hlavně se vyhlašovalo, blahopřálo, rozdávaly se tradiční znamenité perníkové medaile, ale i krásné skleněné a dřevěné plakety a dárečky. Zde nutno zvolat – sponzorům třikrát zdar! A krájel se skvělý parádalympijský dort a také se koncertovalo. Tentokrát tu byla skupina Illegální Bobr – Děda Mládek show, která dodala závěrečnému večeru tu pravou třešničku na našem příběhu.
A komu nakonec poděkovat?
V první řadě všem statečným, kteří bez ohledu na svůj věk, míru handicapu, sportovního talentu nebo náboženství či barvu pleti přišli, a ač neviděli, přesto zvítězili. Nad čím?
Určitě zvítězili nad všelijakou nejistotou, nad nudou, nad leností i mnohými nabídkami, které se jako naschvál nakupí v době pořádání této neopakovatelné události.
A hlavně děkujeme parádalympijskému výboru, jemuž předsedá Roman Vaněk. Kromě něho to všechno vymýšlejí a organizují rodinní příslušníci a přátelé. Marcela a Vít Vaňkovi, Babča Helena činící se v zázemí, moderátorka a spoluautorka programu Hela Špergová, holky pro všechno Vlaďka Hermanová s dcerou Maruškou. S rekvizitami pomáhala Michaela Vojtová, Alice Fryblíková a Kristýna Duchačová.
Vždycky je velká radost ze vzácné vstřícnosti varnsdorfského obyvatelstva, konkrétně lidí z městského zastupitelstva, ale i třeba kuchařského personálu, který pro nás vaří v ZŠ Edisonova Varnsdorf, nebo nám připravuje snídaně a uklízí po nás ve školním hotelu. Měli bychom se všichni v tomto národě naučit vážit si každé maličkosti, kterou se můžeme navzájem nezištně obdarovat a jít si naproti, když hrozí, že život je složitej, jak by řekl dobrý voják Švejk. Jenže – Život jde dál, a my s ním!
PaedDr. Jaroslava Novotná
Tvoříme společně projekty a akce nejen pro lidi se zrakovým postižením, ale i vzdělávací akce pro školy a širokou veřejnost.
