17/05/2022
Příběh A. Dragomireckého z knihy PSYCHOTERAPIE I.
STRACH Z OKOLNÍCH POHLEDŮ
Klient má problém jíst ve společnosti několika lidí, začne se potit..je nervózní, rozklepaný apod. Stává se to když je víc lidí, se kterými je v kontaktu. Pořád se tam objevuje i nějaký pocit viny z něčeho. Nejvíc se to projevuje potem na čele a červenáním… Byl u psychoterapeuta, ten zkoušel zklidňující relaxaci, ale to celkem nikam nevedlo. Kinesiologie to trochu zklidnila, ale pořád to není ono.
Jsem někde na koni.. jedu na koni..jedu asi ještě se třemi chlapy, oblečenými jako já.. jedeme na koních lesem.. proti nám se blíží nějaký kočár.. my tam ty kočáry přepadáváme.. okrádáme tam ty lidi.. vždycky je jeden zastaví a druzí jim berou peníze a šperky.. vytasíme nůž, oni mají strach, dávají nám peníze a náhrdelníky.. když nám to všechno dají, necháme je jet.. pak jdeme někam do hospody a tam pijeme.. ráno se probudíme na seně.. ti chlapi jsou tam také, jsou tam také nějaké ženské.. je to nějaká hospoda.. my tam přijdeme, dáme jim peníze.. ráno pak jdeme do lesa a čekáme na ty kočáry.. když nějaký kočár přijede, obereme je o peníze.. takhle se to opakuje.. teď vidím, že v tom kočáru, který jsme zastavili, je jeden mrtvý.. ty ženské křičí, dávají nám všechny peníze a my je pouštíme dál.. jedeme dál do lesa, tam si to rozdělujeme.. já jsem šéf.. rozděluji to tam, dávám každému něco.. Ležíme tam na zemi a díváme se do nebe.. pod hlavami máme ty tašky, jen se válíme a povídáme.. čekáme až pojede další.. nejede.
Jdeme do hospody a dáváme si pití.. pijeme.. jsme opilí.. jsou tam ženské v hadrech.. pijeme a zpíváme.. přišli dva vojáci.. nebo tři.. my se tam s nimi.. vytahujeme nože a pereme se s nimi.. já tam jednoho také píchám do břicha.. on mne také trochu raní, ale ne moc.. bodám ho do břicha.. už je mrtvý.. můj kamarád také jednoho zabíjí, ten třetí utíká na koni pryč.. my ty vojáky vytahujeme z hospody pryč, dáváme je někam do lesa.. házíme na ně roští a větve a odjíždíme.. ženské křičí.. CO JSTE TO UDĚLALI!! ZABÍT VOJÁKY!!.. my říkáme, že je to v pohodě a odjíždíme pryč.. té bábě házím na stůl ještě pytlík s penězi a říkám.. NĚKDY ZASE PŘIJEDEME!!!.. odjíždíme.
Odjíždíme trochu dál, víme, že po nás vojáci půjdou.. odjíždíme.. odjeli jsme do lesa. Je noc, děláme oheň.. povídáme si kolem ohně.. jeden kamarád je raněný, mě také teče krev z ruky.. bolí mne levá ruka.. mám ji ztuhlou.. je noc.. jdeme spát.. vidím tam nějaké vojáky. Přijeli tam.. jenom jeden.. přijel jenom jeden, my se probouzíme.. je to nějaký náš známý.. sedá si tam, bavíme se s ním.. on tam s námi je.. usínáme.
Probouzíme se.. mě pořád bolí ta levá ruka.. nasedáme na koně a jedeme dál lesem.. víme, že po nás půjdou.. utíkáme vojákům.. JDOU PO VÁS.. říká ten voják a ukazuje nám kudy jet.. jsem unavený.. bolí mne ta levá ruka.. přijíždíme do vesnice a ta je zapálená.. zapálili ji ti vojáci.. my jsme schovaní a nemůžeme tam.. vojáci tam zabíjejí lidi a vesnici zapalují.. mám vztek.. chtěl bych pomoci těm lidem ale nemohu, ta ruka mne bolí a vojáků je hodně.. jsme schovaní v lese a nevíme co budeme dělat.. ti dva kamarádi by tam chtěli jít.. já ale říkám ne a utíkáme pryč.. ještě cítím něco na hlavě.. musel mne při té bitce bouchnout do hlavy, teče mi z ní krev.. ale ta ruka je horší.. potloukáme se v lese a nevíme co dělat. Kamarádi jedou jinam, já nechci. JEĎTE SI!!.. odjíždí. Mám hlad a tak jedeme zpátky s vojákem do hospody. Přijedeme tam, ženské křičí, ať tam nechodíme, že přijedou vojáci.. já si chci lehnout a napít se.. jím polévku dřevěnou lžící.. z dřevěné misky.. jsem v špinavých hadrech, všechno je špinavé.. dřevěná miska se šlichtou.. jím. Ten voják utekl.. podle mě šel pro nějakou posilu, pro vojáky.. já se nemůžu moc hýbat, zůstávám v té hospodě, bolí mne hlava.. jsem celý strnulý.
Otevírají se dveře, přicházejí vojáci s halapartnami, jdou ke mně.. berou mě.. odvádějí mě někam pryč.. do vězení.. jdeme po ulici.. kolem jsou otrhaní lidé.. hází po mě rajčata, křičí.. TO JE TEN ZLODĚJ!! KONEČNĚ HO CHYTLI!!.. chtěl bych utéct, ale nemohu.. nemohu se hýbat.. mám strach, chtěl bych jim něco udělat, ale vojáci mne drží a nemohu.. mám na ně vztek.. vzpírám se.. jdeme starou dlážděnou ulicí.. strkají mě do vězení. Je tady tma.. mám vztek na vojáky.. chodím tam a zpátky, jsem naštvaný a vzteklý.. bouchám pěstmi do zdi, kopu do lavice.. jsem vzteklý.. mlátím tou lavicí o zem.. řvu a křičím.. pak se uklidním, sedám si na zem.. usínám.
Vyvádějí mne před porotu.. je to dlouhý stůl.. jsou tam chlapi a před nimi svíčky.. mám hrozné pocity.. chytili mne.. říkají co všechno jsem udělal.. okrádal, zabíjel.. říkají všechny mé prohřešky.. stojím tam a uvědomuji si to.. ten chlap to všechno čte.. BUDEŠ TRPĚT ZA SVÉ HŘÍCHY!!.. dostanu trest.
Věší mne za ruce a tahají ke stropu.. ruce mám svázané, nahoře na stropě je nějaké kolo.. věší mne tam.. celé tělo mne bolí.. je to strašná bolest, ruce mám vytahané.. ze začátku tam sebou házím a křičím, ale nikdo si toho nevšímá.. pak už nemám sílu.. už tam jenom bezvládně visím a cítím bolest.. cítím bezmoc a vztek na ostatní, strach.. MĚL JSEM UTÉCT! TEĎ JE POZDĚ NĚCO DĚLAT!!.. visím tam celý den.. ještě déle.. lidé se na mne dívají.. jsem bezmocný, unavený.. mám žízeň a hlad.. pak už nic necítím.. jenom blahý pocit.. cítím úlevu, když odcházím z těla.. všechny bolesti ustupují.. najednou se vidím jak tam visím.. dívám se na své tělo, jak se tam houpe.. vidím lidi kolem.. ukazují si na moje tělo.. říkám si, že jsem v pohodě… PROČ SE NA TO KOUKÁTE?
Pomocí regresní terapie lze léčit zdravotní i psychické problémy. Regrese Irena Konšelová
