13/04/2026
〰️ „na zatlučení hřebíku si taky nevezmete houbičku na nádobí“ 〰️
🤍 miluji tuhle větu, kterou jsem před nedávnem dostala do smsky
Připomíná mi, že ne všechno v životě se dá obejmout jen jemností.
Někdy naše kroky vede měkkost a plynutí. A jindy je potřeba pevnost, jasnost a síla.
Stejně jako v jógové praxi.
V každé chvíli nás drží dech. Někdy je potřeba uvolnění a odevzdání. Jindy je to stabilita, nastavení hranic a vědomé „teď jsem(držím/zůstávám pevná) ve své síle“.
A to platí i mimo podložku.
Jóga není jen o zjemnění a změkčení. Je to o vnitřní fyzické i nefyzické síle - včetně té - unesení vlastní opravdovosti a pravdy.
Laskavost k sobě někdy nevypadá jen jako pohlazení. Někdy vypadá jako jasné:
toto potřebuji.
takhle ano/ne.
dost.
I emoce, které nejsou hezké, líbivé nebo obecně přijímané, mají své nepostradatelné místo.
I ony chtějí být viděny, procítěny a přiznány. Ne proto, abychom v nich uvízli, ale proto, abychom byly autentičtí a mohli i skrz ně se hojit a rozvíjet.
Proto nesouzním s představou, že cílem života (a laskavosti) je dostat se do stavu „miluj všechny a všechno“.
Za mě je cesta víc o pravdivosti než o líbivosti. O vědomosti. O schopnosti rozlišit, kdy je čas být jemná .. a kdy pevná. Kdy pustit a nechat být. Kdy neuhnout a vytrvat.
☯️ Obojí je v pořádku.
Obojí je součástí praxe.
Obojí je jóga.
Obojí je život.
•
![Omlouvám se - tento týden nebudou lekce.🙃 tma - bác - bum[ alias: nějak se ml stalo, že jsem omdlela]> a po probrání (pr...](https://img3.findhealthclinics.com/132/603/1508070261326034.jpg)
