05/02/2026
MÉ JMÉNO JE VYPADÁVÁNÍ VLASŮ
Jmenuji se VYPADÁVÁNÍ VLASŮ a jsem tady proto, abys pochopil, že svět je proměnlivý. Že ne vše, co se ti líbí nebo naopak nelíbí, je věčné.
Mnoho lidí si myslí, že VYPADÁVÁNÍ VLASŮ je hormonálního původu. Že souvisí s předcházející ne-mocí. Ať je za tím cokoliv, pokud dáváš vinu nebo váhu něčemu jinému než své vnitřní nespokojenosti, jsi na omylu.
Napětí, frustrace, obavy, emocionální bolest, křivda, zrada a celá škála nespokojených pocitů vytváří na hlavě helmu, potřebu ochrany před vnějším světem. A na vlasech drží helma špatně.
Chceš-li mít přirozeně husté a zdravé vlasy, celá tvoje bytost potřebuje zářit, být veselá, spokojená a uvolněná.
Zkus si položit otázky: „Co mě ohrožuje?“, „Kdo mě v mé mysli trápí?“, „Jaká situace mi způsobuje stres?“, „Čeho se bojím?“
Odpovědi mohou souviset i s předchozí nemocí, i tam je třeba se zamyslet nad touto souvislostí, s čím jsem mentálně bojoval.
Jakmile si zapíšeš odpovědi, které ti přijdou (a pokud ti nepřijdou, zapiš si odpovědi na otázky typu „Co ASI mě trápí?“, „Jaká ASI situace…“ – buď kreativní a klidně si to vymysli, i když budeš tvrdit, že tak to není), popřemýšlej, co si kvůli těmto situacím říkáš uvnitř sebe o sobě samém.
To je to trauma, které ti způsobí VYPADÁVÁNÍ VLASŮ, ne situace samotná. Vnitřní samomluva o vás samotných je to, co způsobí, že si nasadíte helmu a VYPADNOU VÁM VLASY.
Milujeme určité situace a ony se promění. Dáme někomu svou důvěru a on ji zklame. Procházíte ne-mocí a nevíte o tom, že jste mocnější, než si myslíte. Podléháte. A přitom ve všech těchto příkladech zapomínáte na fakt, že toto pomine. A když už daná situace skutečně pomine, vy ji přesto ve svých hlavách živíte i nadále a nasazujete si helmu před strachem, co když to přijde zase.
Stejné je to i s VYPADÁNÍM VLASŮ po chemoterapii. I tam předchází stres, kdy jste druhým dávali přednost před sebou samými a neuměli jste říct NE. Zapomněli jste být k sobě laskaví a nechat uvnitř sebe znít tu nejněžnější melodii o tom, jak jste cenní, důležití, jedineční a unikátní.
A teď ruku na srdce, kolika z vás zní v duši něžné melodie? Rytmy plné lásky, něhy, úcty a laskavých slov k sobě samým?
Možná se teď ptáte, jak to tam dostat?
Zkuste si představit sami sebe jako novorozená miminka. Vciťte se a dýchejte si. Jaké to ASI je? Co cítím sám v sobě? Jsou tam nějaké odsuzující komentáře? Mluvím k sobě jako k někomu, kdo není dost dobrý, dost „cool“? A teď to samé přeneste do své přítomnosti. Omluvte se sami sobě za jednání a komentáře ke své osobě, uvolněte vše, co se tam svírá (klidně pomocí slz nebo péče o dané místečko mentálním pohlazením) a dovolte si jen být. Být takoví, jací jste, tedy unikátní a jedineční, neboť nikdo jiný nemá stejné otisky prstů jako vy.
Já, VYPADÁVÁNÍ VLASŮ, vám nesu dar. Nebojte se ničeho tam venku, dejte tomu prostor se objevit a zase pominout a sami sobě, uvnitř sebe samých, svými laskavými slovy vytvářejte lásku a pohodlí.
Kdo svítí a září, ten má hřívu jako lev. Silní uvnitř, silní navenek.
Zdroj: https://www.janakocendova.cz/e-kniha-pribehy-o-zdravi-iii/