30/11/2025
Znásilnění, aneb Začátek ženských problémů.
Vnímám to dneska tak intenzivně, že o tom nemůžu nepsat. Musim to ze sebe dostat ven.
Znásilnění se dle mého názoru týká KAŽDÉ SLEČNY, KTERÁ NAVŠTÍVILA GYNEKOLOGA.
Tak. Ano. Přesně takhle to vnímám.
Návštěvu gynekologa/gynekoložky, totiž podstoupíme v podstatě každá. A každá… zažijeme znásilnění.
Jinak totiž neumím popsat to, co se tam děje.
Do té nejcitlivější, POSVÁTNÉ části našich těl nám KDOSI strčí COSI, pod rouškou prevence nebo něčeho podobného… a ono to BOLÍ.
Prostě to BOLÍ, a ne málo! A i kdyby to nebolelo, a bylo to jen nepříjemné, už to by byl problém. Jenže… ono to prostě bolí. A my to máme vydržet. “To je normální”. “Je to důležitý”. “To se musí.” Jakože… wtf?!!!
Přísahám, že od doby, kdy jsem přestala podstupovat tyto “kontroly”, což bylo v průběhu mého prvního těhotenství, jsem měla přesně nula gynekologických potíží. A nemůžu se ubránit pocitu, že je to právě PROTO, že jsem řekla NE. Nikdo do mě nebude nic strkat, nikdo mi nebude dělat nic, co je mi nepříjemné, protože tohle je MOJE TĚLO a MOJE VOLBA. Tak.
Teď je tu určitě spousta žen, které budou chtít napsat něco o “prevenci a zdraví”... a já vás prosím, ne. Obraťte svou pozornost jinam, běžte dělat něco jiného, péct cukroví, koukat na film, nebo buďte STATEČNÉ A VĚDOMÉ, a podívejte se DO SVÉHO NITRA. Vnímejte, jak se vaše tělo cítí, když o tomhle přemýšlíte.
Je to nepříjemné, co? Narušuje to vaše přesvědčení o tom, co je a není správně.
Ale pokud budeme upřímné samy k sobě, a půjdeme skutečně do hloubky, pak mám pocit, že musíme nutně každá dojít ke stejnému závěru.
Pokud se skutečně dokážete naladit na svou INTUICI, na své TĚLO, pak mi dáte za pravdu.
Tohle je FU**ED UP, je to úchylný, nesmyslný, strašný.
Je to začátek toho, jak se my ženy učíme odevzdávat svou sílu, své ŽENSTVÍ do rukou systému, do rukou “odborníků”, zkrátka se zbavujeme zodpovědnosti a NAPOJENÍ na sebe, na svou pravou podstatu.
Je to šílený.
Musim o tom psát.
Je to MAGOŘINA!!!
Jaktože se tohle děje, a jaktože o tom nikdo nemluví?
Podle mě je to totiž obráceně. Všechny ženský problémy, od rakoviny děložního čípku po rakovinu prsu a další podobný věci mají totiž zárodek v tomhle. V ODDĚLENÍ SE OD SVÉHO TĚLA, od svého ženství.
Důvěřujeme víc nějakým doktorům a přístrojům než samy sobě, protože jsme oddělené od sebe, od přírody, od kontinua, které by tu mělo být přirozeně přítomné, ale není, protože jsme byly oddělené už po porodu, a předávání příběhů a moudrosti z ženy na ženu nám chybí. Oddělili nás od maminky, zdroje ŽIVOTA, tepla a především, od našeho POCITU BEZPEČÍ.
Od té doby většina z nás žije v oddělení úplném, nebo se k sobě vracíme postupně, pomaličku, krok za krokem. Ať tak či tak, tohle NENÍ V POŘÁDKU.
Není v pořádku po porodu oddělovat miminko od maminky na JAKKOLIV DLOUHOU DOBU, není v pořádku rodit na koze a tlačit miminko do kopce, není v pořádku nebýt během porodu ve své síle, podpořená a napojená na sílu vesmíru a svého těla, a není v pořádku mladým slečnám dělat cokoliv nepříjemného, či bolestivého.
… a teď vážně. Zajímá mě váš názor, ženy. Názor těch z vás, kterej ale nepochází z kolektivního a nevědomýho prostoru že “tak se to prostě dělá”, ale názor, kterej jste si utvořily samy, po tom, co jste se samy na sebe naladily. Jakou odpověď vám dává VAŠE TĚLO? VAŠE SRDCE?
Je to takhle v pořádku?...
Protože za mě teda rozhodně NE.
