08/11/2025
Filmy jsou součástí mého života od útlého dětství. Jako capart jsem chodíval do videopůjčovny a nosil k babičce stohy videokazet. V dospívání jsem se s filmy učil anglicky. Na vysoké škole horlivě debatoval se spolubydlícími z dějin umění a filmové vědy. Tudíž jsem nemohl jinak, než být v radostném očekávání, když jsem se dozvěděl, že vychází Psychologie a filmové vědy, kterou navíc lektoroval slovutný Radomír Kokeš aka Douglas (csfd.cz).
Musím přiznat, že Mojmírova kniha předčila mé očekávání. Nejen, že jsem si nostalgicky zavzpomínal na doby trochu zaprášené, ale taky jsem víc porozuměl různým emočně-kognitivním dějům, které při spuštění tlačítka „Play“ mají pré. Kniha je čtivá, nasycená zdroji, které však neruší, ale spíše dokládají význam a ukotvení, rozumějte, nejedná se o povídačku.
Viz oblíbence Merleau-Ponty: "Pokud klademe vědění za úkol, aby se maximálně přiblížilo konkrétnímu, pak je (...) nutné v určitých ohledech postavit umění nad vědu, protože dokáže vyjádřit člověka v jeho konkrétnosti."
Nebo Roger Ebert: "Pro mě jsou filmy stroji na generování empatie."