12/09/2025
Ahoj,
zdá se vám, že děláte všechno možný pro svůj vývoj tzv. osobní rozvoj, ale pořád nejste spokojení?
Možná zároveň od okolí dostáváte zpětnou vazbu, že nejste dost dobří – v práci, ve vztahu, v rodně, jako rodič apod.
Je otázka čemu všemu se člověk věnuje, jaké nástroje rozvoje si vybírá a proč. Každopádně pokud se přitom neproměňuje vnitřní svět a s ním i ten venkovní, pak jde možná o ,,pouhý,, sběr informací, které není schopen zařadit do svého života. Nebo-li neprojde to do/skrz tělo.
Možná je veškeré úsilí věnované do kurzů a workshopů jen proto, abych něco dělal/a a konečně vyhovoval/a.
Jenže co je skrytou motivací mojí aktivity?
Často před nějakou změnou nebo řekněme prací na sobě, potřebuji uvidět to kde jsem teď. Do nějaké míry rozpoznat to, co mě do této chvíle utvářelo a ještě třeba nějaký čas utvářet bude.
A potom je potřeba ,,to všechno,, uznat a nechat k sobě přijít, k čemuž je fakt dobrý se zastavit. Netlačit na sebe.
Uznat, že ,,máma tohle..,, , ,,táta zase vůbec...,, , že jsem zažil/a nevybíravou péči či násilí, že jsem selhal/a, uvěřil nesmyslu co mě dostal do nějaké tísně apod. …
Je možný s tím přestat bojovat.
Uznat neznamená, že si to budu myslet.
Pustit to k sobě neznamená říct si na úrovni hlavy, že jo ok, bylo to v pohodě.
Znamená to prožít to znova. Celou svou bytostí a tělem.
Být u toho a brečet, třást se, stydět se, mít vztek, zuřit. . .
Jo, někdy (často) je to fakt náročný. Nepředstavitelný a může přijít reakce na způsob ,,tak to už nikdy,,.
Ale zádrhel je právě v tom, že právě to nás uzdravuje.
Jsem přesvědčený, že je to nejpřímější cesta ke Zdraví. Zkratky nefungují, je pak potřeba se vracet, ale i to je v pořádku a má to svůj účel.
To čem píšu, vyžaduje patřičnou odvahu, záměr, vnitřní rozhodnutí, disciplínu a ještě hromádku dalších ingrediencí, které si můžeš relativně snadno sám/a poskytnout či nabýt.
A k tomu všemu ještě potřebuju někoho, kdo je u toho se mnou.
Kdo to taky všechno uvidí, vnímá.
Vytváří bezpečí.
Nelituje, neradí, nevnáší do prostoru hodnocení apod. Ale soucítí, nabízí určitý druh kapacity, podporuje.
Je kompetentní k tomu provázet.
Má třeba i množství funkčních nástrojů, s jimiž se může orientovat a opřít v případě potřeby.
Má kvalitu ,,zůstávat na zemi,,.
A především prošel vlastní zkušeností a je ve vlastním poznání, alespoň o kousek dál než já.
Proto, když pracuju s mladými, ale i staršími lidmi, nabízím jim zastavení. Trvá různě dlouho, ale teprve potom se můžeme posouvat dál.
Může dojít i ke zjištění, že není potřeba se posouvat a to je krása.
Ale je to fakt na bednu v dnešní době, že..
,,zastavit se a kdy?,,
Pak se vytvoří prostor ,,kdy,, ale v něm zase nevíme ,,jak,,.
No a když vytrváme a jdeme opravdu do toho, tak zjistíme, že je to jednoduchý. Že když stojím, vnímám. Sebe, svoje tělo, okolí, vím jak se cítím v tom všem. A to zároveň tam, kde se nacházím v přítomném čase.
Tady a teď. Ten termín známe, ne? :)
Martin
https://www.martinfisar.cz/
