Pavel Polák - Terapie v přírodě

28/05/2024

V životě se setkáváme se dvěma základními výzvami.

Vyrovnat se s minulostí, uznat ji, přijmout vlastní díl odpovědnosti.

Druhou výzvou je učit se novému. To nové však vychází z historie, to co bylo v historii deficitem je zároveň možnost ke kreativitě.

Odsud pramení, proč je důležité uznat svou historii, říci jí “vidím tě, pamatuji si tě, děkuji”. Jedině pozornosti k ní, získáme přehled o svém deficitu, o své niterné potřebě, která nebyla naplněna na úrovni prožitků.

Taková poznání jsou obvykle bolestivá, vedou však zároveň k pochopení a hojení sebe samotného.

Zároveň s takovým uznáním své bolesti a historie vzniká prostor tvořivému duchu. Čili otvírá se vlastní tvořivá cesta, dobrodružná, která přináší nový inspirativní, vlastní postoj. Je to vlastní cesta, na které cítíme spokojenost, ač jsou chvíle, kdy se daří a kdy ne.

Na začátku je to však skok do neznáma, protože, ať už se vyrovnáváme s historii nebo se učíme a vytváříme nové, vždy je tam strach a nejistota, vždy to bolí.

Právě proto, aby bylo možné se pohnout vnitřně, zrát, zažít hojení, je nevyhnutelné prožívání příslušné bolesti a také, na druhé straně, je to zároveň důvodem ke spouštění obranných, neboli únikových mechanismů, které mají za úkol od bolesti ochránit, ale také odebírají jakýkoliv životní posun, osobnost nezraje a jen přežívá. Takovému jedinci chybí výživa, život, duše stagnuje a nevědomky emocionálně umírá.

A čím si můžeme na cestě pohybu duše pomoci, pokud vezmeme odvahu za svůj život do vlastních rukou? To celé propojuje víra, víra ve své hodnoty, dovednosti, ve své emoce, v něco, co člověka přesahuje, ve svého ducha.

To je však již cesta, proměna, jak své mechanismy poznávat a mít na takové cestě také příslušného průvodce, který proměně osobnosti, neboli jinak řečeno, učení duše rozumí a na takové cestě vám umožní nejen být, ale také ji jít.

A nezapomenu zmínit pozorovatele sebe samého, bez kterého by nebylo možné se prakticky pohnout z místa.

Kde je taková proměna symbolicky vidět je například v pohádce s Werichem “Byl jednou jeden král”, kde se s pyšného a umíněného krále, stal král moudrý a se srdcem. Co bylo na jeho cestě proměny, můžete sami prozkoumat.

Další proměna velmi povedený mytologický film “Zelený rytíř”, kde je vidět nezodpovědnost, lehkomyslnost, pohodlí a změna k rozhodnutí být sám sebou, odpovědný, zranitelný, odvážný a schopný se o sebe postarat bez nezdravé závislosti na druhém, důstojný k sobě samému.

19/05/2024

V životě se můžeme dostat do životního zlomu, kdy člověk zjistí, že dosud vše dělal jen pro druhé, ač si u toho až do poslední chvíle myslí, že dělá to nejlepší za sebe a pro sebe.

Přichází bolestivý moment. Pro co se dosud rozhodoval a dělal, najednou potřebuje opustit, aby se mohl začít rozhodovat dle sebe samotného, za sebe.

A tak přichází strach, vykročit do světa, protože tohle nikdy dosud nepoznal, být sám a za sebe. Neznámá situace, vykročit, být za sebe zodpovědný a bez toho, aby mu stále někdo říkal jak a co má dělat, bez toho, aby měl v ruce návod na život, bez toho, aby byl připoután a závislý na druhém.

Je tu skutečný, reálný život bez iluzí, se skutečným rizikem, z úspěchy, chybami, pády. Na každém rohu, v každé vteřině, je smrt, na každém kousku světa kolem sebe je život a láska. A s tím přichází emoce, strach, hrůza, osamocení.

Nejde to vymyslet, hlava tady nepomůže i kdyby začaly kvést hrábě na dvoře, není možné to mít pod kontrolou.

Nezbývá, než udělat poslední a zároveň první rozhodnutí…. Vezmu odvahu a vykročím za sebe, svou duši, do tohoto reálného, živočišného, svobodného světa?

Nechám si touto nabídkou setnou svou hlavu?

Music by Hans Zimmer, Lisa Gerrard, and Klaus Badelt. I've also made a separate video with only "Now We Are Free."Enjoy. If you like this video, subscribe.

15/05/2024

Síla ulpívání se rovná intenzitě síly a velikosti vnější nečekané dramatické situace, která má za cíl zbořit stagnující mechanismy těla a mysli a otevřít tak prostor pro regeneraci, obnovu života, rozšíření vědomí.

Pokud se jedná o událost, kterou zažívá většinová část společnosti, jedná se o fakt změny nejen individuálního, ale i kolektivního vědomí.

Chaos, destabilizace a neuchopitelnost, je tak neocenitelná cesta a příležitost k životu a lásce. Sexualita a agresivita muže začít volně žít, lze dýchat a být vitalizovaný….pokud je ve vědomí tato změna zachycena a podporována.

Je však také přirozené, že stávající zraněné ego začne bojovat proti změně a brání se “zuby nechty” sebeaktualizaci. Bolest a tlak narůstá. Možná to zní zvláštně, ale zraněné ego, je schopné bojovat a ochraňovat právě to, co mu vlastně nejvíce ubližuje a drží ho to od vlastního spokojeného života.

Bez vlastního impulsu a odvahy vydat se do houštin nejistot neznámého ať to dopadne jakkoliv, a vědomí svého procesu potřeby změny, zrání sebe, se nic nezmění. Bude to jen kamenné, rigidní, nebude to bavit, bude chybět cit, láska.

A jak je to u vás? Spíše změnu vítáte, přinášíte s laskavostí aktivně “vědomou oběť”, tedy prožívání smutku, ztráty nebo spíše máte tendenci se změně vyhnout a bojovat za to co bylo?

PS: Připomínám sobotní pobyt v přírodě, stále se můžete hlásit.

13/05/2024

Na poslední chvíli, pro zájemce, kteří chtějí nebo potřebují ve svém tématu prostor pro prozkoumání, hojení, nebo také pro zájemce, kteří nemusí mít vůbec jasno co potřebují, ale cítí impuls něco prospěšného pro sebe udělat.

Krátký, putovně improvizační pobyt v přírodě, v Kytlicích.

24hod společně venku

Všímavost, ticho, sdílení, čas a napojení se sebou i ve skupině, naslouchání těla a propojení s přírodou, práce s emocemi, individuální prostor pro každého.

Maximálně 5 účastníků, minimálně 2.

Strava - každý něco vezme sebou a společně se najíme.

Cena 1700,-

Kdy 18.5. 9hod - 19.5. 9hod

Hlásit se můžete hned na mail: pavelpolak@terapie.com

08/05/2024

Máme-li se stát skutečnými, dojít ke své skutečnosti, pravdivosti o sobě a k sobě, není to procházka růžovou zahradou, obzvláště v naši egocentrické kultuře, ve které převládá idealizace. Je nutné přinést oběť, něčeho se vzdát a vzdávat .

Takové vzdání se něčeho, jak to vypadá? Přinést oběť, znamená, že dobrovolně provedeme krok, který je bolestivý, budeme pociťovat ve svém srdci a těle nekomfortní stav, jde přeci jen o ztrátu, od něčeho odejdeme, opustíme. Je cítit smutek, úzkost, nechuť, možná i vztek, až se pomalu dostáváme k jezeru slz, ale také citu, lásce.

Ano, zní to možná morbidně, tohle už je však skutečné, přirozené. Aby bylo srdce otevřené, musí být nejdříve zlomené.

Přinést oběť tak znamená, vzdát se zpravidla něčeho, co až dosud přinášelo pocit jistot, bezpečí, něco co je hezké, příjemné svou pohodlností, ale stagnující, neměnné, neobnovující se.

Přinášení oběti, je také učení se akceptaci vyšším silám, vyššímu smyslu, duchu. To zažíváme jako pokoru.

Je to vydání se na cestu hrdiny, možná po určitý čas i velmi osamoceného, avšak pravdivého.

K tomu, abychom se poznali a stali pravdivými, jsme neustále přirozeně vyzýváni životem, přírodou, k sestupu až ke svým pudovým silám, k sexualitě, agresivitě. Jsou to ta nejtemnější místa uvnitř nás, avšak ta pravdivá, skutečná o nás, před kterými se často raději vyhneme a místo oběti a prožívání bolesti, volíme zaprodání sebe, potlačení svých skutečných niterných potřeb za komfort a pohodlí.

Symbolicky můžeme takové síly vidět jako draka, který potřebuje být živen, potřebuje svou potravu. Je velmi odlišný od normy a tak i jeho potrava je odlišná. To jsou výzvy k tomu, vzít odvahu takovou odlišnost ukázat. V pohádkách je to často viděno například jako obětování princezny pro zdraví království.

Pokud svou hloubku a v ni ukryté pudové síly potlačujeme, s touto vnitřní divokosti a přirozenosti se pak setkáváme náhle, nečekaně, nedobrovolně, jako s neakceptovanou vlastní energií. Nejčastější v mezilidských vztazích.
A to až do doby, kdy se to nestane dobrovolné, tedy akceptované, přijatelné.

Proč?

Naše západní kultura je unášena idealizací o všemocnosti, pýchou, ulpíváním po stabilitě, touhou po pohodlí, růstem jedním směrem, krásou a neochotou respektovat přirozenost, změny, střídání vzestupu a pádu, stárnutí. Život je střídání a neustále změny, hledání, nejasnosti, neuchopitelnost. Je přirozeně pomíjivý.

Podstatné pro spokojenost a naplňující život je proto zažívat a unášet bolest ze ztrát, ukončování, rozpouštění a protože nemáme vzory, které by naší kulturu vedly takto k pokoře a odevzdávajícím a sestupným rituálům, víře k duchu, je možné začít sami za sebe u sebe a vést tak i naše potomky a nové společenské paradigma směrem k přirozenosti, tedy k úctě života a smrti a také jakési vyšší tvůrčí síle.

Ochota a odvaha vzdát se, vydat se cítit a prožívat v těle stav selhání, ponížení, ztráty kontroly, ztracenosti a hrůzy a přesto neuniknout, je tak zásadní k prožívání a opravdovosti života, neidealizovaného, toho reálného, dostupného. Zkrátka se poznat a být skutečný, autentický, pudový, takový jaký jsem.

Co muže pomoci na této cestě ke svému srdci? Začít do svého života vnášet fantazie, archetypální příběhy, tajuplnost, tedy například číst si znovu původní primitivní pohádky, nejen s dětmi, i se svými partnery, přáteli, hrát si v přírodě na indiány, na vojáky, slimáky, brouky, skákat do bahna, se sousedy z ulice se scházet u ohně a sdílet vlastní prožitky, intuitivně tančit, zpívat, koupat se nazí v rybníce, spojovat se s duchem dávných historických tradic a ze svého divokého, pudového, sexuálního a agresivního jádra autenticky žít.

24/04/2024

V přírodě umíme skrze symbolický jazyk a metafory objevovat a přicházet k tomu, kdo skutečně uvnitř jsem, svou pravou identitu a naučit se rozpoznávat a odlišovat své zvyky a mechanismy, které bráni tomu, dojít a objevit svou skutečnou identitu.

Rozpoznáváme rozdíl mezi falešnou představou o sobě a kompenzačních zavislostech a tím co je pravé Já.

A to celé je cestou životní proměny, probuzení spirituality, skutečnosti, opravdovosti, sexuality, akceptace sebe i se svými stíny. S tím, co před vnějším světem a hlavně také před sebou samým raději skrýváme a pak to tolik bolí.

Na cestě takovéto proměny sebe, je důležité rozlišovat mezi bolestmi a psychickými obtížemi, které snadno zapadají do diagnóz poruch osobnosti a dnes zkresleného tématu trauma a tím, co je přirozená bolest duše a těla a mysli, která iniciuje a zprostředkovává proces, těhotenství” a “porod”. Utváří životní příběh a dlouhé krizové období, které vede k rozpadu starého a vytvoření nového Já.

Těšíme se s Martina Lukášková na letošní pobyty v přírodě a putování, které pro vás připravujeme a jsou na cestě proměny podporou a také inspirací.

Brzo jsem tu s nabídkou.

Sebezkušenostní pobyt v srpnu 2019. Vše co se kolem nás v přírodě odehrává, co naší pozornost upoutá, naše přítomnost v přírodě probudí, patří k nám samotným...

23/04/2024

Mužství nemůže existovat bez ženství. Umožňuje mu být ve hmotě, reálný, integrovaný mezi lidmi a v propojení s přírodou.

Ženství by bez mužství všechno pohltilo, požralo by vše do sebe, zbylo by tu pouze NIC, neviditelná nekonečna tma.

Ženství i Mužství má každý v sobě, bez ohledu zda jsme muž nebo žena.

Jak vidíme, přirozenou součásti každého člověka je síla ničit, zabíjet a stejně tak tvořit.

Zpravidla to bývá tak, že ta ničivá síla, je ta, která podněcuje a ukazuje příležitost k tvůrčí, obnovující energii.

Většinou jsou to chvíle, kdy o něco zásadního nebo blízkého přicházíme. Kariéra, smrt potomka, ztráta partnerství.

Ocitáme se tak v krizových situacích, kde se ukazuje, jak jsme na tom s integrací svého ženství a mužství, jak mezi sebou spolupracují.

Pokud jeden nebo druhý chybí, je nenáviděn, upřednostňován, upadáme do oběti a pasivity nebo vysokého výkonu.

Obojí je projevem touhy, vyživované z nenaplnění a pocitů zmaru a opuštěnosti.

Je pak tedy na každém, zda ve chvílích kdy ztrácíme a přichází bolest s tím spojená, uchopíme zodpovědnost za sebe, včetně svého “hnusu” a svých “krás”, rozpustí se nedosažitelné iluze o dokonalosti a své obě strany vezmeme za své.

Přichází pak možnost je poznávat.

V pohádkách tento proces můžeme vidět tam, kde se pýcha a moc mění v lidskost. Kouzla která dávající přepych a prvotřídní možnosti, se dobrovolně odevzdávají.

Například princezna, která se zamiluje do rybáře, Petr s kabátem dávající nekonečně množství zlaťáků, nebo Saxana s lektvary s babského ucha, který jí osvobodí od moci kouzel.

Život už pak neobsahuje tolik bohatství, je značně jednodušší, obsahuje však mnoho nefalšované tvořivosti, naplněných mezilidských vztahů plných emocí a odlišností.

Napsal jsem to dnes více ze široka a zároveň velmi zkrátka, to proto, že čtení muže vzbudit spousta otázek, nejasností, tajemství a v takovém prostředí je možné rozvíjet představivost.

A pokud se to daří, jsme právě u ženství a také se dostáváme k esencí duchovních kvalit.

Svět je plný konkrétností a věd, důkazů, výkonu a rychlosti. Mužství tak dost diriguje naše tempo.

Představivost a fantazie je tak něco, jak můžeme začít brzdit a začít integrovat i ženství.

Muži i Ženy

21/04/2024

V životě nelze být pouze aktivním tvůrcem a mít tak vše pod vlastní kontrolou. Taková absolutní kontrola nad vlastním životem by byla spíše strachem ze zranitelnosti své vůle a také nikdy nedosahujícího pocitu nasycení, uspokojení. Celé by to bylo jen závislostí na nedosažitelném stavu dokonalosti.

Je třeba být také recipientem, tím kdo životu naslouchá a reciptivně přijímá a prožívá co přichází.

Platí to však i naopak. Nestačilo by být jen vnimavý vůči vnějšímu světu a událostem. To by byla rigidní pasivita, bez možnosti udělat chybu a získat příležitost tělesného prožitku z kontaktu s vnějším prostředím.

Ať tak, či tak, abychom mohli rozvíjet a rozpoznávat svou přirozenost, divokost, vášeň, sexualitu, je nutné být současné nejen aktivní, ale také naslouchající.

Vzniká tak možnost pro reflexi a učení se skrze vlastní životní příběh.

12/04/2024

Nejvíce jsem v životě pro sebe získával ve chvílích, které byly takové, jaké jsem potřeboval a ne takové, jaké jsem chtěl, jaké jsem očekával.

Ano, je v tom rozdíl, často se nám zdají situace, že se nás netýkají, že nejsou o nás, nebo že nás dokonce zraňují. Zaujímáme pak únikové nebo útočné reakce. Nebo nás takové situace dokáží i paralyzovat.

Jednou z důležitých dovedností, kterou se tedy můžeme naučit, je rozeznávat odlišnost mezi potřebou a touhou. Jsou to dvě rozdílné věci.

Například to můžeme často pozorovat na dětech. Klučík neustále dost intenzivně sděluje a domáhá se, že chce koupit jednu hračku, pak další a znovu další a pak chce to a tamto a jeho přání nemají konce. Postupně dotlačí rodiče až k zuřivosti nebo k přehlížení.

Na povrchu lze jasně vidět jeho přání, kde tedy o touhu, nikoliv potřebu. Prožívá v tu chvíli smutek, cítí se opuštěný, osamocený, neumí to však pojmenovat.

Jeho niternou potřebou je potřeba být rodičem viděn a pochopen, cítit se rodičem akceptovány, protože tomu tak z nějakého důvodu není.

Často však dochází k pozornosti pouze ke slovům, které potomek sděluje, to je však slepá cesta. A tak se stává, že sve potřeby potomek nejen, že se nenaučí pojmenovat a rozumět tomu, co cítí, ale naučí se je přehlížet.

Jednoduše řečeno, naučí se, že není důležitý nejen pro druhé, ale hlavně sám pro sebe. Osvojí si zvyk být přehlížen a například nikoho nepotřebovat.

V dospělosti, když se setká najednou s pochopením a laskavostí, s někým, kdo jeho potřeby uvidí a bude na ně pozitivně reagovat, bude je brát jako nežádoucí, bude je cítit jako velmi nepříjemnou zkušenost, bolavou.

A tak vzniká, že raději přijímáme do života to co chceme a to co vážně potřebujeme, destruktivně odmítáme, ale nevíme o tom, že jen toužíme znovu po tom, co nefunguje a není pro nás prospěšné.

Alespoň jednou v životě, však do života každému z nás přijde něco, co nelze změnit, nelze od toho uniknout. To jsou právě ty chvíle, kdy se dobré mít dovednost rozlišování mezi stavy mysli, kde lze rozeznat, zda něco chceme a nedostáváme nebo zda něco niterně potřebujeme a ona ta příležitost tady právě je.

Jsou to ty situace, které často velmi bolí, ale jsou to ony, které vedou ke skutečným potřebám, které nás umí proměnit a dovést zpět k emocím, laskavosti, lidství.

A jak to máte, daří se vám rozlišovat, mezi touhou a potřebou? Věděli jste o sobě, že se něco, tak od sebe rozdílného a zároveň zaměnitelného, uvnitř sebe nachází?

Kdy říkáte “Já chci” a kdy “Já potřebuju”?

Rozlišujete to u druhých?

07/03/2024

Kdo hledá podporu pro náročné období, nebo pro psychické obtíže, otevírám skupinu.

Témata mohou být různorodá.

Začínáme v dubnu 11.4.

Můžete se hlásit…

Maximálně pro 8 lidí.

04/01/2024

Krásný rozhovor od jednoho z mých kolegů…

"Lidé za mnou většinou přichází s problémy v partnerství, se sebehodnocením, s potížemi v práci. A když se dostáváme hloub, začnou se objevovat emoce, které mají ke svým rodičům,“ popisuje klinický psycholog a psychoterapeut, Jan Siřínek. Vysvětluje, proč ke zpracování ...

24/12/2023

🎄